Po čtyřech letech jsme se vrátili do Českého Švýcarska.
Loni se model pronájmu chalupy osvědčil, takže jsme letos začali s hledáním už v březnu, abychom měli větší šanci. Nakonec tu pravou objevila Helí a tím začalo dlouhé 3 měsíční čekání a těšení.
Minulý rok se také osvědčil model pivního soudku a chladící pípy. Tu opět zařídil Jirka a na mě zbylo to pivko. Nakonec zvítězil Žatec 12° Export, zařízený přes Kachnu a Koráb, kde jsem si ho v pátek po práci vyzvedl a noc přečkal již v našem autě v garáži.
Jelikož sobotní příjezd je dán majiteli na 15-18h, v poklidu si dáme snídani, pobalíme, dáme oběd, „zazimujeme“ byt, naložíme auto, kola a jedém. Nikam se neženeme, ono to s tím nákladem ani moc nejde, jedeme přes MB, kolem Mácháče – tam si dáme v Doksech u Lidlu trochu oraz kuli Lukymu, další pauza je opět u Lidlu, tentokrát v České Kamenici, volal totiž Jirka, že nemá brikety na gril 🙂 No a pak už je to jen kousek.
Po příjezdu a přivítání s Helí, Jirkou a Jižkou následuje vybalení, zabydlení pokoje a slavnostní naražení sudu. Dále pak relaxační večer u grilu, pivko a MS ve fočusu 🙂 Prckové samozřejmě všude lozí a zkoumají nový terén, pro děti je tu fajn zahrada, proto jsme koneckonců tuhle chalupu vybrali 😉
Hlavní nedělní náplní je oběd ve vyhlášené restauraci Na Stodolci. Jídlo čerstvé a výborné, personál ochotný, dětský koutek… no takhle nějak by to mělo být všude.
Po obědě vyrážíme s kočárama na prochajdu, projdeme Dolní Chřibskou, vytlačíme a obejdeme Český vrch (426 m.n.m.) a zabrousíme i k Chřibskému hrádku. Já a pak i If se dokonce vykopeme až nahoru.
Na Stodolci pak dáváme ještě kávu a zákusek, tentokrát na zahrádce. Borůvkové vdolky opět nezklamaly. 
Zbytek dne strávíme již na chaloupce, zahrada, pivečko, MS fočus 🙂
V pondělí jede druhá posádka na výlet do Saského Švýcarska. To jsme měli samozřejmě v plánu také, ale až na dovolené jsme bohužel zjistili, že k tomu potřebuje Luky dětskou občanku, aby se případně dalo prokázat, že je náš. Tak holt někdy jindy. Luky stejně ráno vycucl něco málo z lahvičky na šampón, takže dopoledne trávíme konejšením a úklidem blitek. Kolem poledne je ale už fit, takže vyrážíme autem do Doubice na oběd do Staré hospody. Před čtyřmi lety jme zde byli nadšeni z prostředí i jídla, letos za mě už pouze to prostředí. Pro Lukyho jak dělané, všude samé dřevěné postavičky, kolotoče, hejblátka… však jsme to po obědě také vše důkladně prolezli.
Důkladně jsme pak prolezli také celou Doubici, opravdu tu mají nádherné chaloupky.
Domů jsme to vzali přes Kyjov, Krásný Buk – ano penzion z naší svatebky stále stojí a hlavně Krásnou Lípu. Tady na náměstí otevřeli loni totiž Křinický pivovar, takže ochutnávka byla povinností. Moc dobré pivko Falkenštejn. K všeobecnému veselí tu Luky předvádí svoje mety po čtyřech.
Večer klasika u grilu na zahrádce a sdělujeme si vzájemně zážitky.
V úterý padla volba na společný výlet do Děčína. Auta zapíchneme na Masarykově náměstí, zaplatíme parkovné a hurá na oběd. Helí s Jirkou již čekají v restauraci Radnice. Je to klasická čtyrka, naštěstí není zahuleno. Luky furt zdrhá, takže požitek z jídla veškerý žádný.
Hlavním cílem je ale místní ZOO, kam se hned po jídle přesouváme. Není samozřejmě tak velká, jako ta v Praze, ale zase má své kouzlo. Je na pěkném místě, útulná se zajímavými popisky a značením. Nejvíce se mi líbil asi mědvěd a Lukymu určitě kozy, pokud tedy nepočítáme hřiště s kamínky 🙂
Ve středu je hnusně, prší, druhá posádka mizí opět do Německa a my se poflakujeme v chalupě. Celkem se to hodí, protože Luky měl v noci teplotu, je zarýmovaný a ufňukaný. Nicméně odpoledne je toho válení i na nás dost a chceme vyrazit s kočárem pěšky na Stodolec. V tom volá druhá posádka se stejným nápadem a tak se tam nakonec sejdeme. Já neodolám čerstvě udělaným žebrům, sice stojí 299,- , ale je jich dost pro nás oba, takže pohoda. Zpátky do Rybniště se s kočárem celkem zapotíme, je to slušný kopeček.
Ve čtvrtek je na řadě konečně kolo. Já už jsem se sice jednou projel v neděli, protože jsme na Stodolci nechali Lukyho lžičku, ale to se nepočítá 😀
Jedeme jen já s If a Lukym, ani nevím, co dělá druhá posádka. Z Rybniště míříme nahoru po 211 přes kopec Široký vrch (586 m.n.m.) do Krásné Lípy. Samozřejmě nechybí zastávka na Falkenštejna. Pokračujeme po 3013 přes Krásný Buk do Kyjova, kde vjíždíme do nám dobře známého Kyjovského údolí po 3032. Nic se nezměnilo, je to tu prostě nádhera. U hraničního přechodu Zadní Doubice to bereme doprava, tam už to neznáme. Pokračujeme po 3032 do mírného stoupání až do obce Kopec. Tady narážíme na parádní zahrádku hospody U Oty. Dáváme s If každý čerstvého pstruha, Luky je kupodivu úplně hodný. Po obědě dáme ještě nějaké to pivko a Luky se přesouvá na klouzačku, pískoviště atd. Mají to tu pro děti pěkně zařízené a hlavně oplocené, takže zdrhači mají utrum. Ochutnáváme i pampeliškové víno. Moc dobré, takový aperitiv a 2dc za 30,- 🙂
Nadlábnutí a odpočatí pokračujeme přes Brtníky po 3014 a kousek za nimi odbočujeme na 3033. Následuje nádherný sjezd zpět do Kyjovského údolí na rozcestí Turistický most a pak zpět do Kyjova. Tady máme další zastávku na pivko. Vyjedeme krpál a další zastávkou je fotka na rozcestí U Doubice, kde jsme se fotili i v roce 2010. Pro porovnání:
Následuje Doubice po 3029 a za chvíli to již poznáváme u odbočky na Chřibský hrádek. Vyšlápneme další kopec, na vrcholu již čeká Jirka s autem na klíče od chalupy. My samozřejmě pokračujeme na kole super sjezdem do Dolní Chřibské. Nesmí chybět zastávka na Stodolci na borůvkové vdolky 🙂 Pak už jen po 3052 na náměstí do Chřibské a poslední, ale výživný, krpál na chaloupku do Rybniště.
Záznam ze sports trackeru bohužel není, ale bylo to pěkných 41km, 2:35:48 AVG 15,56 max 60,76.
V pátek jsou kola na řadě podruhé, tentokrát ale jedu sám a na druhém kole veze Jirka Jižku. Až na přechod Zadní Doubice máme stejnou trasu jako včera s If a Lukym, tentokrát ale pokračujeme doleva po 3031. Tuto variantu si pamatuji z r.2010 a proto vím, že nás čeká taky pěkný výšlap. Nejprve menší k Vlčí desce a pak ten hustej Třešňovým dolem. Tam fakt jen tlačíme a já jsem rád, že jedu bez Lukyho 🙂 Samozřejmě je vše vykoupeno nádherným sjezdem ke známé křižovatce U Doubice. Z Doubice pak jedeme nejkratší možnou cestou za ženskejma a Lukym. Tentokrát se sports tracker pochlapil:
Na oběd pak jedeme všichni hromadně do Kopce k Otovi, If opět dává pstruha a já koleno stejně jako Jirka. Prckové blbnou na hřišti a když jsou unavení, vyrážíme na kočárkování do lesa. Frčíme naší známou 3032, ale jelikož jdeme pěšky, říkejme jí tentokrát modrá. Samozřejmě také opačným směrem než včera na kole. Na křižovatce Zadní Doubice navrhujeme holkám, že můžou pokračovat samy s kočárama Kyjovským údolím – Helí to tam ještě neviděla, a já s Jirkou se vracíme do Kopce pro auta. Přes Brtníky a Krásný Dub pak míříme do Kyjova, kde to vyjde akorát o 10minut na sraz. Ještě posedíme na zahrádce rekreační chaty Na Fakultě a pak přesun do Krásné Lípy.
My s If jdeme ještě na poslední půlhodinu navštívit Dům Českého Švýcarska a výstavu v něm. Pak ještě pro pár petek do Křinického pivovaru, protože sud už samozřejmě padnul a na večer plánujeme poslední grilovačku.
Večer pak ještě trochu pobalíme, protože objekt má být opuštěn do 10h.
V sobotu si na majitele trochu počekáme, přijel až v 10:50, ale jinak jsme to zvládli na jedničku. Cesta do Prahy v pohodě, rodinka si pospala 🙂
Tak zase příště 😉
Celá galerie