V neděli 8.8.2010 jsme, po svatební akcičce, dorazili kolem 12h domů…,
abychom v rychlosti zabalili a tradá na líbánky. Íf jsem opět ukecal, abychom vzali i kola a tak má premiéru jeden ze svatebních darů, nosiče kol na střechu. Cesta probíhá v klídku a tak kolem 18h přijíždíme na místo.
V malebném penzioně Na Bělidle, v obci Krásný Buk, nás vítá vstřícný personál a šílená porce k večeři. Poté se již na nic nezmůžeme a celkem unaveni bereme zavděk útulným pokojem.
{wp-gallery-remote: gallery=0; rootalbum=7064; imagefilter=include:7372,7390,7402;}
Pondělí
Po snídani ještě odpočíváme a dospáváme svatební oslavy, takže na první výlet se vydáváme až po 13h. Sil ještě moc není a tak volíme pouze krátký výlet pěšky. Jdeme podél říčky Křinice (všude je patrné, jak byla nedávno vylitá z břehů při bleskových povodních) dolů do Dlouhého Dolu.
{wp-gallery-remote: gallery=0; rootalbum=7064; imagefilter=include:7414,7417,7426;}
Tam doprava do kopce kolem Novodolského rybníku, doprava po červené přes Sněžnou na zbytky hradu Krásný Buk.
{wp-gallery-remote: gallery=0; rootalbum=7064; imagefilter=include:7438,7441;}
Pod zříceninou narážíme na hospůdku, kde nás zláká rajská hovězí pečeně za lidových 63 Kč, takže papáme i s asistencí místní mourovaté kočky.
{wp-gallery-remote: gallery=0; rootalbum=7064; imagefilter=include:7453,7462,7468;}
Odtud je to již kousek k nám, takže 5km by pro začátek stačilo 🙂
Úterý
Jelikož tu nic neznáme, koukáme každé ráno do mapy a vymýšlíme co podniknout.
{wp-gallery-remote: gallery=0; rootalbum=7064; imagefilter=include:7477,8074;}
Dnes jsou na řadě kola a kupodivu se nám daří vyrazit „již“ v 11h. Míříme opět dolů podél Křinice po 3013, tam však tentokrát uhýbáme doleva po 3029 a v Kyjově vjíždíme po 3032 (a také po červené) do nádherného (Kyjovského) údolí říčky Křinice. To je lemováno lesy a skalami, prostě nádhera. U Turistického mostu se zastavíme na okouknutí mapy a Íf je odchycena jednou slečnou na vyplnění průzkumného dotazníku, no alespoň je čas na první fotky 😀 .
{wp-gallery-remote: gallery=0; rootalbum=7064; imagefilter=include:8077,8080,8086,8092;}
U Zadní Doubice je hraniční přechod s Německem, my však zůstáváme na naší straně a po modré (3031) se vydáváme směr Vlčí deska a Sluneční hora. Naše netrénovaná těla však na kopec nestačí a několikrát kola vedeme. Od Kuního vrchu už to zase jde a tak nasedáme a na Hřebec a Vraní vrch je to skoro po vrstevnicích. Krátký sjezd na křižovatku U Doubice nás přivádí zpět na 3029 a po silnici jedeme zpět do Kyjova, kde si, u již známé odbočky do údolí, dáváme zasloužený odpočinek v podobě pivka a jídla na zahrádce rekreační chaty Na Fakultě.
{wp-gallery-remote: gallery=0; rootalbum=7064; imagefilter=include:8140,8146,8149,8158;}
To máme 14h a domů kousek, takže se rozhodneme u našeho penzionu pokračovat ve stoupání dál a ve 14:40 jsme již na náměstí v Krásné Lípě.
{wp-gallery-remote: gallery=0; rootalbum=7064; imagefilter=include:8170,8182,8200,8215,8218;}
Oba jsme zkonstatovali, že je to zatím nejošklivější místo, které jsme v tomto kraji navštívili. Náměstí sice ujde, ale k němu se jede přes nemovitosti nevalného vzhledu. Dáváme tedy zmrzlinu a vzhledem k času se rozhodneme ještě někam popojet. Pokračujeme ven z města po 3013 kolem pramenu Křinice až do Studánky. Je to celou dobu do kopce, tak jsme u místního pseudorománského kostela sv.Františka z Assisi v 16:30.
{wp-gallery-remote: gallery=0; rootalbum=7064; imagefilter=include:8224,8230,8239;}
Chvíle odpočinku, pár fotek a již si to frčíme nádherným dlouhým sjezdem po stejné trase zpět až na penzion. Cca 38km.
Středa
První a poslední den, kdy jsme věděli dopředu kam pojedeme. Přeci jen být v ČSŠv a vynechat místní chloubu, to bychom si nelajsli 😀
Nasedáme tedy do Růženky a jedeme cca půl hodiny krásnou krajinou plnou serpentýn a malebných vesniček – Doubice, Chřibská, Rynartice i městeček Jetřichovice a Vysoká Lípa do Mezní Louky, jednoho ze dvou výchozích bodů pro výlet k našemu dnešnímu cíli. Auto necháváme za 100Kč na hromadném parkovišti a jdeme se ještě posilnit na cestu ke stánku. Objednávám 2 Budvary a celkem mě překvapuje cena, pouhých 40Kč, nicméně paní staví na pult pouze jeden kelímek a vypadá to, že k dalšímu se nechystá. Aha, 40 Kč tu stojí jeden kousek :D. Po tomto zjištění již druhé nepřiobjednávám a bumbáme hezky napůl.
{wp-gallery-remote: gallery=0; rootalbum=7064; imagefilter=include:7594;}
Posilněni můžeme vyrazit po tzv. Gabrielině stezce, jinak červené turistické, na asi 6,5km dlouhou procházku. Nejprve celkem stoupáme, ale pak se jde víceméně po vrstevnici klikatou stezkou podél skal. Celkem se nám daří držet si rozumné odstupy od ostatních návštěvníků a tak máme klid na výhledy do krajiny, které se sem tam skrze stromy otevírají a samozřejmě i na „pár“ fotografií.
{wp-gallery-remote: gallery=0; rootalbum=7064; imagefilter=include:7603,7615,7639,7663,7666,7678,7711;}
Asi po hodině a půl jsme tu, na Pravčické bráně. První kroky vedou opět k občerstvení. Výletní zámeček Sokolí hnízdo je celkem narvaný, ale to je dobře, protože nacházíme volný stůl přímo na plošině pod bránou, kde je jistě lepší vzduch a hlavně výhled do krajiny. Držím fleka a Íf stojí frontu u stánku. Tentokrát již mě 40 Kč za budvar nepřekvapuje a dáváme si každý svůj 😀
{wp-gallery-remote: gallery=0; rootalbum=7064; imagefilter=include:7729,7756,7798,7807,7810,7819,7825;}
Poté je již čas obejít všechny vyhlídky. Na jedné mi padají sluneční brýle za zábradlí a já se s nimi pomalu loučím. Naštěstí se ale zachytily na skále, tak jsem si udělal malý adrenalinový výlet a podařilo se je zachránit.
{wp-gallery-remote: gallery=0; rootalbum=7064; imagefilter=include:7876,7879,7882;}
Obejít všechny vyhlídky celkem trvá, je opravdu na co koukat a co fotit.
{wp-gallery-remote: gallery=0; rootalbum=7064; imagefilter=include:7918,7933,7942,7957,7972;}
Po hodině končíme a dostáváme hlad. V Sokolím hnízdě to, po nezájmu obsluhy a zaslechnutí, že naše vybrané jídlo stejně již došlo, vzdáváme a vyrážíme opět po červené dál v původním směru. Cestou zkoukneme jeskyni Českých bratří – ta mne teda moc nezaujala, je to spíš takový převis – a pokračujeme z kopce (na cestě je opět k vidění nedávné řádění vodniho živlu) až na silnici na rozcestí Tři prameny.
{wp-gallery-remote: gallery=0; rootalbum=7064; imagefilter=include:7990,8017,8023;}
Tady se rozhodujeme, jestli půjdeme po silnici až k autu, ale nakonec vybíráme delší turistickou žlutou. Po cestě můžeme sledovat přes údolí výhled na právě opuštěné skály i Pravčickou bránu. Zároveň také pozorujeme, jak se horší počasí. Již začíná krápat, když dorážíme do vesničky Mezná. Tady nacházíme azyl na terase příjemného penzionu U Marešů. Konečně vytoužený oběd a krásný výhled na mlhu, valící se po bouřce údolím.
{wp-gallery-remote: gallery=0; rootalbum=7064; imagefilter=include:8038,8041;}
Vyrážíme na poslední část cesty a zjišťujeme, že jsou tady na jednom fleku další 3 hospody. Nejhezčí se jeví penzion Na Vyhlídce. To je rovněž výchozí místo pro cestu do soutěsek říčky Kamenice. Tam jsou vyhlášené výlety na lodičkách Divokou a Tichou (Edmundovou) soutěskou.
{wp-gallery-remote: gallery=0; rootalbum=7064; imagefilter=include:8044,8053,8059,8062;}
My však již víme, že jsou tyto turistické cíle uzavřeny a tak pokračujeme po silnici a zároveň po turistické zelené zpět na parkoviště k Růžence. Krásný výlet s asi 15km procházkou. Zpátky jedeme stejnou cestou a v jedné zatáčce při jízdě z kopce potkáváme autobus v protisměru. Druhý adrenalinový zážitek dne 😀 Růženka jde do smyku a nepříjemně se blížíme ke krajnici a srázu. Naštěstí pomohla noha z brzdy, dorovnání a opětovné dobrždění jen pár cm od autobusu. Vše dobře dopadlo, ale jak poznamenala Íf „Vůbec by neškodilo, kdyby tyhle kolosy do zatáček troubily“. Ale zase chápu, že by musely, v těhle serpentinách, být furt na klaksonu z čehož by asi místní fauna nadšená moc nebyla.
Čtvrtek
A je to tady, kola číslo dvě. Při pohledu na mapu se mi zdálo, že bychom tu Tanečnici (597) dát mohli. Vyrážíme z penzionu tentokrát nahoru do Krásného Buku, kde však ze známé 3013 sjíždíme, přes můstek doleva po silnici 265 a stoupáme na Zahrady. Jsme teprve na začátku a já už mám těch kopců plný zuby 😀 obzvlášť, když mi nefunguje na přesmykači nejmenší tác. V Zahradách se napojujeme na cyklostezku 3014 a jedeme doleva směr Brtníky. Napravo máme výhled na Vlčí horu (580m), ale rozhledna není vidět. Do Brtníků je super sjezd, dávám maximálku 55km/h (cyklomachři nesmějte se 😀 ). Jenže samozřejmě něco za něco a hned následuje klasický krpál. U železničního přejezdu dáváme pauzu a já se rozhoduju, že takhle to s tím přesmykačem dál nejde. Po různých pokusech s lanky a šrouby nakonec odhaluji zapeklitou záhadu. Na nejmenší tác to nepadá, protože tomu brání držák pumpičky, takže stačilo posunout a je to. Ještě, že jsme vyrazili do kopců, jinak by mi to bylo jedno a nikdy bych na to nepřišel 😀 . S vědomím možnosti použít nejlehčí převod dávám zbytek krpálu hrdinně v sedle a je mi jedno, že jedu stejně rychle jako přede mnou Íf vedoucí kolo pěšky 😀 . Nahoře nás čeká opět super sjezd do Mikulášovic. Tam se občerstvíme, jak jinak, než pivem, na zahrádce hotelu Ron, přímo pod kostelem sv.Mikuláše z r.1555.
{wp-gallery-remote: gallery=0; rootalbum=7064; imagefilter=include:7069,7075,7078,7081;}
Pak již nás čeká 2,5km stoupání po 4041 na rozcestí Tomášov. Tam se dovídáme, že je to k Tanečnici 2,5km po modré. Samozřejmě do kopce, protože kdo neví, tak je to rozhledna 😉 . Takže chvíli jedem, chvíli vedem a překvapeni zíráme na tachometry, když na místo dorazíme po 1,7km. Je to pěkné a klidné místo v lese, tedy než dorazí rodinka s dětmi. V restauraci kupujeme lupeny. Jeden stojí 10Kč a vstupenka je i pohled, když jsme kupovali normální pohledy v infocentru, stál jeden 13Kč, to se jim asi moc nevyplatí. Na rozhledně je to také vidět, schodiště neudržované a vcelku nic zvláštního. Je sice celkem opar, ale výhled je i přesto pěkný. Jen se vůbec neumíme zorientovat, protože popisky výhledu jsou zde řešeny jinak, než jsme zvyklí. Jsou vždy za zády na stěně rozhledny, místo na zábradlí, a ještě k tomu malovány ze zvláštní perspektivy. Takže pár fotek a metelíme dolů na terasu restaurace objednat obídek.
{wp-gallery-remote: gallery=0; rootalbum=7064; imagefilter=include:7096,7099,7102,7108,7129;}
Při něm jsme se domluvili, že nepojedeme zpět stejnou cestou, ale zkusíme jinou alternativu. Sjíždíme tedy zpět na rozcestí Tomášov, ale tam ze silnice uhýbáme do lesa a tzv. Zlodějskou cestou jedeme asi 3,2km k cyklostezce 3041. Tam doprava prudkým kamenitým sjezdem (tady bych naše treky s chutí za horská kola vyměnil) asi 1km a rázem jsme v Německu. Tady si vystoupáme okolo kopce Wiefberg (477) a máme krásný rozhled do německé krajiny. Zároveň ale vidíme, jak se z Německa valí bouřková mračna. Neleníme tedy a spěcháme z kopce do Hinterhermsdorfu. Silnice tu mají o poznání kvalitnější, přesto u odbočky na Neudorf Strase zjišťuji, že mám prázdné přední kolo. A do toho již začíná pršet. Naštěstí máme s sebou jednu náhradní duši, tak se mohu začít věnovat výměně. Ještě nikdy jsem to nedělal, ale dá se říct, že to dopadlo dobře a ani to netrvalo moc dlouho.
{wp-gallery-remote: gallery=0; rootalbum=7064; imagefilter=include:7138,7141,7144;}
Jedna německá babička nás pořád zvala k sobě do chaloupky, když viděla, že máme defekt a že začíná lejt, ale my bychom si s ní neměli co říct, protože já a němčina to nejde dohromady a ona na tom s češtinou byla podobně. Ačkoli jsme vyndali bundy, tak jsme během chvilky durch a schovávání pod stromem již nemá smysl, takže vyrážíme směr přechod Zadní Doubice, který již známe z prvního cyklovýletu. Naštěstí je cesta do Čech pořád z mírného kopečka a po chvíli si to již valíme známým Kyjovským údolím blesk neblesk, louže nelouže, do mírného stoupání podél Křinice až do Kyjova. Na Fakultě je tentokrát zavřeno, ale kousek dál nacházíme azyl pod deštníkem malého stánku a ždímeme oblečení u pivka.
{wp-gallery-remote: gallery=0; rootalbum=7064; imagefilter=include:7153,7156,7162,7165;}
Pak už je to necelých 5km domů, kde nás čeká konečně sprcha a suché oblečení. Dobrodružný výlet je u konce a na tachometru opět dalších 38km.
Pátek
Dnešní program je jasný. Vzhledem k tomu, že moje jediné boty jsou durch. Vyrážíme autem do Rumburka na nákup. Řídí Íf (asi po roce) a já jedu v pantoflích 😀
Město se nám opět nelíbí, narazit na jinou než čínskou obuv je také dobrodružství. Nakonec ale jeden český obchod nalézáme. Jsme tam jen chvilku, ale odcházíme oba spokojeni. Íf s růžovými plátěnkami, které v Praze ve své velikosti sháněla marně a já, ačkoli jsem si jel původně pro sportovní tenisky, s uzavřenými sandály sportovního charakteru. Cestou zpět se stavujeme ještě u Čonga v Krásné Lípě na náměstí, kde si přikupuji pro jistotu ještě jedny kalhoty a Íf nalézá pěknou mikinu, která se bude hodit i na kolo.
Je ještě brzy a já mám už v čem chodit, takže v místním infocentru studujeme leták, co by se dalo podniknout. Jsou tam zmíněny 2 vyhlášené restaurace, takže je rozhodnuto. Na oběd vyrážíme do Doubice. Tady se nachází Stará Hospoda, vyhlášená pro svou atmosféru a zvěřinovou kuchyni. Je to znát, je nabito, ale jako tradičně nacházíme místo na terase. Všude okolo jsou různé potvůrky vyřezávané ze dřeva a překvapivě i 3 kousky opravdové vojenské techniky. K obědu si samozřejmě dáváme něco ze zvěřinové nabídky, je to sice drahota, ale jednou za čas…
{wp-gallery-remote: gallery=0; rootalbum=7064; imagefilter=include:7183,7192,7213,7234,7237,7264,7285,7324;}
Na sladkou tečku jedeme do druhé hospody Na Stodolci v Dolní Chřibské. Tady nemají vyřezávané potvůrky, zato jsou zde koně a celkově je tu snad ještě krásněji. Jak jinak než na zahrádce, si dáváme horkou čokoládu + medovník Íf, a domácí lívance + vídeň já.
{wp-gallery-remote: gallery=0; rootalbum=7064; imagefilter=include:7333,7339,7357,7360,7363;}
S plnými bříšky tradá domu a zbytek dne již na domácí terase v příjemném rozhovoru s milým personálem, výčepní Jolanou, kuchařem Ondrou a pomocnicí Janou.
Sobota
Od rána prší, takže po snídani jde Íf ještě spát a já začínám smolit tenhle článek. Ve 2 odpoledne už toho mám dost a budím broučka k obědu 😀 Ondřej navařil v podstatě to, co si Íf den předem vymyslela. Krkonošské kyselo, vrabce se špenátem a br.knedlíkem a k tomu také zapečené šunkofleky, ale ty si dáme až později k večeři.
Před 16h se počasí umoudřilo a tak mě Íf ukecala na pěší výlet v sandálech na Kyjovský Lesní hřbitov. Malý, starý a pěkně zapadlý.
{wp-gallery-remote: gallery=0; rootalbum=7064; imagefilter=include:7483,7495,7504,7507,7513;}
Poslední večer přišla na terase poprvé řada na další svatební dar, stativ. Celkem jsme se vyblbli při hrátkách s dlouhým časem, ale výsledky zatím žádná sláva 😀
{wp-gallery-remote: gallery=0; rootalbum=7064; imagefilter=include:7546,7564,7570,7573,7576,7582,7585;}
Neděle
Již včera večer jsme se rozhodli, že není kam spěchat a zůstaneme i na nedělní oběd (s místní kuchyní se ani není čemu divit). Na poslední den se udělalo hezky a tak jsme vyrazili dopoledne do Krásné Lípy, zkouknout místní výstavu v infocentru, věnovanou, jak jinak, zdejšímu kraji. Za lidových 40Kč jsme ocenili práci, kterou si s výstavou dali a ještě k tomu shlédli asi 20min pěkný film.
Obídek, nasazení kol na nosiče, rozlučka a tradá do Prahy. Vypadalo to na déšť, tak jsme se těšili že se nám umyjí po cestě kola, ale jako naschvál nic. Tu pořádnou noční buřinu jsme přečkali už ve smíchovské Jamajce a v noci nás čekal návrat do baráku s hasiči, vyčerpáváním vody z garáží a výtahových šachet. Výtahy se dodnes nerozjely (úterý 17.8.)
Závěrem již tradiční odkaz na celou galerii.