Radek mi v sobotu ráno oznámil, že jedeme na výlet, a to do Lobče, na veterány. Protože je to vesnička cca 70 km daleko, tak je jasné, že to bude na celý den.
Takže postarat se o Lukyho, připravit mu svačinu, oběd, svačinu, dostatek plen a oblečení, všechno to nabalit do kočáru, nasnídat a odjet. Podařilo se nám to zhruba po půl jedenácté.
Zastávka pro benzín a pak už na Jižní spojku a na dálnici směr Mladá Boleslav. Luky chrupká v autě, budí se až 15 minut před cílem, díky tomu, že mi Radek stavěl na odskočení si do políčka. Za chvíli jsme na místě, já zůstávám s Lukym v autě a dávám mu sváču a Radek se jde podívat kudy tudy a kde je vchod na tu akci. Za chvíli se pro nás vrací a jdeme všichni k Lobečskému zámku, kde celé to rojení probíhá. Lukáš se mnou cape za ruku, jde mu to krásně, nikdo by takhle ani nepoznal, že sám ještě nechodí.
Vítáme se se skupinku našich známých a jdeme okouknout situaci. Všude okolo je plno aut, nablýskaná historie, kam se člověk podívá. Jelikož nádvoří zámku nepatří mezi největší, tak obejito máme hned, dostávám pivko a jdeme se podívat zpět k hlavní bráně, kde brzy budou odstartovány závody a auta pomalu dojíždějí na start, posádky fasují pokyny cesty a za chvíli je areál prázdný a protože všichni naši známí odjeli, tak že se teda půjdeme cournout.
Předtím ještě oběd pro Lukyho a pak s kočárem se podívat po vesničce a hlavně zkouknout místní pivovar. Pivo se tu ale nevaří, přesto pro zájemce, na dnešní den, je budova zprovozněna při pravidelných prohlídkách. My se na ni nechystáme, prý trvá hodinu a nebude to tak úplně stát za to. Už se mi zase chce, tak jdu hledat vhodný keř a Lukáš zůstává s tátou na louce před pivovarem. Nemohla jsem si vybrat lepší místo, než husté soukeří podél celé silnice, už fakt musím, tak se do něj vyškrábu a okamžitě si rozříznu o pichlák na větvi prst. Bezva.
Když se vracím k pivovaru, obíraje si z hlavy větévky, slyším Lukyho brekot. No jo, je u táty v náručí a ten na mě hází omluvný pohled, že se jako nedalo nic dělat. Nevím, nechápu, ale když přijdu blíž, dozvím se, že Luky chytal včelky a jednu do tý pěstičky fakt ulovil. Žihadlo Radek vyndal hned, takže teď už jenom ten pláč. Přebírám si toho našeho lovce a chci se podívat, kam ho včelka bodla, nechce mi to ukázat. Tak se pán nese v náručí až zpět k k zámku, kde si chceme i my dát oběd a pak mi na klíně pěstičku ukáže, už to začíná opuchat. Mladej ale na žihadlo dávno zapomněl, nejvíc ho zajímá, co si dá máma k obědu. Máma si dala smažák, protože ho neměla roky, tak jsme se podělili.
Po obědě se tak poflakujeme, chvíli na nádvoří, chvíli mimo, pak si taky dáme kafe z londýnského doubledeckeru, já latté, Radek presso, celkem dobrý to mají. Mezitím se pomalu začínají vracet první posádky, my se jdeme ještě podívat ven, kde zamáváme projíždějícímu Kubovi, přebalíme bobek, Luky ohmatá zaparkované cizí auto a polítá po trávníku a pak jdeme zase dovnitř a konečně můžeme prohodit pár slov s ostatními.
Je vyhlášen vítěz závodu, Lukáš to celé stráví u Miloše ve fiátku, moc se mu tam líbí, ožužlá šaltpáku i volant a je náramně spokojený. Ven ho vytáhnu jenom na jogurt, pak ale chce zpět do auta.
Asi po hodině, v půl sedmý večer, to vypadá, že už pojedeme, vytáhneme dítě z auta, rozloučíme se a jdeme k autu našemu. Je sedm, ideální čas odjet, abychom do osmi byli doma a stihli véču.
Lukáš si doťape k autu zase po svých, jde mu to moc pěkně. Vyjíždíme, vše ok, trochu deště, ten mrak nad náma visí a asi s námi pofrčí celou cestu. Luky pomalu usíná, jen najít tu správnou pozici, koukám na něj, jak se tam mele a taky se podívám v momentě, kdy se mu udělá blbě a poblije nám zadní část vozu. Jsme těsně před dálnicí, no co se dá dělat, Radek rychle zastaví, dává blikačky a běžíme dozadu, vytáhnout Lukyho a očistit, co půjde. Takhle strávíme dobrou půlhodinu, prckovi se evidentně dost ulevilo, takže zbytek cesty už vydrží bez nehod, sedím s ním vzadu, kdyby náhodou a přemýšlím, jak to všechno z toho auta uklidit.
Po příjezdu domů tedy putuje s námi nahoru i sedačka, která se komplet odstrojí, potahy do pračky, konstrukce do vany a já s kbelíkem a hadrem dolů do auta. Luky naprosto v pohodě, po kaši a řádí. No aspoň že tak, pak sprcha a spát, usíná fakt rychle, ani se mu nedivím.
Pěkný den, plný překvapení a nečekaných zvratů, ale aspoň nebyla nuda 🙂
Fotky z celého dne zde.
🙂