Fíkus je náš kamarád a když mi loni na podzim prozradil, že se na jaře bude ženit, byla jsem plna očekávání – ne koho si vezme, ale jaká ta svatba bude a zda budeme moci být při tom.
Mohli jsme, to mi slíbil hned, tak nezbývalo než se těšit. Naše miminko jsme svěřili do péče mých rodičů a mně ani Radkovi nebránilo už nic a mohli jsme vyjet.
Měla jsem štěstí, že se mi podařilo sehnat šaty, nabídka v obchodech byla dost žalostná. Protože obřad a veškeré veselí mělo být venku, tak se do tašky muselo přibalit i teplejší oblečení, přece jenom počasí v květnu je vrtkavé. A dle předpovědi zrovna v den svatby mělo být vrtkavé asi úplně nejvíc.
Našeho synka jsme předali babičce na krmení a nenápadně jsme frnkli, plně sbaleni, pryč z bytu.
Svatba se má konat ve vesničce Zápy na statku Na Stránce. Cesta tam vychází na cca 30 minut, nicméně Jižní spojka nepřekvapí zácpou díky zúžení. I proto jsme radši vyjeli včas a tak jsme na místě už v 11 hodin. Do obřadu zbývá hodina. Pozdravíme se s pár lidmi z Jamajky a jdeme si nechat natočit první pivo. Vypadá to tu moc pěkně, trávník krásně posekán, jsem ale ráda, že jsem nezvolila k šatům podpatky ale platformu, boření bylo dost už na naší svatbě.
Čas rychle kvapí a obřad je na spadnutí. Rozestup svatebčanů porůznu okolo připravených židlí, zazní hudba od Kryštofa a po svědcích vychází nervózní ženich s maminkou, následován nevěstou v bílém za doprovodu tatínka. Svatbu má v režii pastor – asi nejlépe zvolený oddávající, se kterým jsem se kdy setkala. ŽIvotní příběh Radima a Páti hned nabere nových rozměrů při jeho interpretaci a publikum se i přes dojemné chvilky příjemně baví. Obřad je delší, než bývá zvykem u klasických slibů, rozhodně tím o to víc nabírá na kvalitě. Mezi svatebčany občas zazní tlumený zvuk popotahování a zápolení s kapesníky. Po zopakování slibu následuje podpis, výměna prstýnků, se kterým se zrovna Páťa moc nepáře a je tu prostor pro první manželský polibek. Tímto kameru na foťáku vypínám a jdeme se všichni seřadit do fronty na gratulace.
Poté se odebírám na wc, cestou objednám další dvě piva. Novomanželé zatím tráví čas při focení a my klábosíme s ostatními. Když se fotografka Andrejka a její muž Míra ( oba fotili svatbu i nám) dostatečně vyřádí, přesuneme se všichni ke svatební hostině, která se koná uvnitř stavení. Jako předkrm paštika a toustík, nejím, nemám ráda, ale překonám se a ochutnám a nakonec celou tu hroudu paštiky sním, muž valí oči stejně jako já, nevěřím, že jsem to dala, ale fakt byla výborná. Následuje polévka – vývar s játrovými a tím klasika končí, na doplnění žaludků byl otevřen raut, každý si nabere co chce. Nabrala jsem a hodnotím všechno jídlo jako výtečné.
Odpoledne trávíme s hloučku kamarádů u stolku venku, na roštu kousek od nás rotuje svině, manželé naříznou svatební dort – medovník, jako společenská vsuvka novomanželský tanec a vystoupení Fíkusovy malé neteře na píseň Pátá s vlastní choreografií. Samozřejmě odměněno potleskem.
Počasí je různorodé, když svítí, tak je to fajn, když nesvítí, tak kosa. Stejně se jdu převléknout do džín a saka a dělám dobře, obloha se zatahuje a sluníčko ten den už neuvidíme. Déšť ale počká až do večerních hodin, kdy se přesouváme z louky pod stříšku a pak následně i na taneční parket, kde křepčí několik svatebčanů v různém stupni opojení. Občas něco pojíme z rautu, popijeme, po dvou letech si prvně dám i panáčka medoviny.
Radek ještě odpoledne postavil na zahradě stan, takže ubytování máme v cajku. V jednu hodinu v noci mě ještě pan majitel provede po půdních prostorech stavení, pán je sběratel historických artefaktů z různých obydlí a já se nestačím divit nad rozmanitostí starých truhel, skříní, nádob. Únava je už ale znát, u baru vyzvednu manžela, trochu se zavlníme při jednom ze závěrečných tanců v kroužku s nejdéle vydrživším jádrem svatebčanů a novomanželů a jdeme na kutě. Trochu krápe, ale není to tak hrozné, nad ránem se rozprší už víc.
V půl deváté ráno otvírám zip stanu, abych pustila dovnitř vzduch a všímám si procesí živočichů vedle své karimatky. Potvory nalezly nám do stanu škvírou, kterou jsem tam nechala na noc. Dálnice mravenců, visící pavouci s tlustým zadkem, no tak dobře, jdu vstávat. Upravím se a vyházím tašku s oblečením před stan, abych to všechno vyklepala. Radek za chvíli vyleze taky a jdeme se podívat ke stavení, kdo přežil.
Venku náš už čeká snídaně v podobě guláše, ovoce, zeleniny, zbytků ze včera…Nabíráme misky s gulášem a pochvalujeme si jeho kvalitu.
Za chvíli přijde i zbytek, včetně novomanželů. Posedíme zhruba do jedenácti a pak se loučíme a vyrážíme domů, kde na nás čeká ten náš malej skřet a babička s dědou. To je radosti ze shledání, ale po obídku se musí na kutě, babí a děda se balí a vyrážejí domů a my s Radkem padáme na gauč a usínáme aspoň do doby, než se to naše zvíře vzbudí. I tak ale nejsme schopni skoro ničeho, takže procházka se nekoná a Luky se musí zabavit s dvěma línýma mrtvolama doma.
Zde je několik fotek z obřadu, na ani jedné fotce nejsem já, achjo. Ke shlédnutí je video novomanželského slibu. Pokud se k nám časem další fotky dostanou, tak je sem doplníme.