Pozvání od Kuby a Šárky strávit víkend u nich na chalupě v Kácově, se nakonec setkalo s kladným ohlasem a my v pátek, napakování až k prasknutí, vyjeli z Prahy do posázavské krajiny.
Kuba se stavil dopoledne u nás doma, aby nám vzal pár věcí do auta. Jel totiž už takhle brzo, aby v chalupě zatopil a hlavně se mu nechtělo trávit zbytečně další den v Praze. My večer Šárku vezmeme k nám do auta, kam by se, díky zmenšenému počtu zavazadel, měla pohodlně vejít.
Bereme i kola, ale to naštěstí vyřeší nosiče na střeše.
Já přes den ještě dovařila poslední jídlo, pobalila, co se dalo a dokonce stihla i dvě procházky. Večer už připravena čekám na zbytek posádky. Šárka dorazí trochu později, sekla se v práci.
Odjíždíme po sedmé hodině večer, Lukáš to brzy zalomí a hodí čelíčko na pultík autosedačky. Dálnice ok, jen nás chytla pěkná sprška, ale aspoň se umyje auto. No včetně kol nahoře. V Kácově ale nepršelo, tak vybalíme nejdůležitější a jdeme se ještě na chvíli projít do pivovaru, kde si na terase dáme nějaké to pivko. Děcka jsou ale po blbnutí na zemi už unavená, tak balíme a šup s nima na kutě. Spí se celkem dobře, jen Radek odchází z pokoje dolů už v ranních hodinách, páč chce smrkat a ví, že bych mu vynadala, když by to udělal v pokoji a vzbudil tím Lukyho 🙂
V týdnu hlásili na víkend krásné počasí, tak jsme se těšili na kola, nakonec ale zase tak krásně není, škoda. Luky se vyválí na trávě, zatímco ostatní se byli projít do krámu. Radek ho pak přebírá naprosto zmáčenýho a bez boty. Domluvíme se, že před obědem se s Šárkou a dětmi půjdeme ještě projít k Sázavě, nakrmíme kačenky a na oběd budeme zpět. Kluci se mezitím připraví na kola a po obědě je jdou zkusit. Luky preventivně usne už v kočáru, ani na oběd to nevydržel, tak ho jenom vyslíkneme a odneseme do postýlky. Ondra jde po jídle taky a Šárka neplánovaně zapomene přijít dolů a chrní taktéž. Já teda aspoň poklidím světničku, dám si do kupy naše věci, abych o nich měla konečně přehled a pak se válím na gauči a čtu si. Když se Lukáš vzbudí, dostane oběd, nějak mu ta změna časová nevadila, jen si říkám, jak během čtyř hodin do sebe dokáže narvat oběd, jogurt a večerní kaši. Zvládl to statečně 🙂
Kluci pak píšou, že najeli jen 25 km, a že se to nedá, tak po zastávce v pivovaru se vrací zpět a jdeme všichni hromadně na procházku dozadu za Kácov, přes pole louky až k místní minifarmě, kde mají slepice, ovce, krůty, krocany, perličky a husy. Dětem se to moc líbí, nám samozřejmě taky. Ondra na zpáteční cestě má nějaký psychozásek, odmítá se hnout od dveří od hřbitova, nakonec dostane na zadek a je dovlečen za mnou a Radkem, my totiž už čekáme opět na terase v pivovaru, protože jinak bychom se nikam nehli. Jó, ty děti.
Lukáše bohužel dnes na zem vypustit nemůžeme, tak jako včera, protože terasa je plná lidí a to by vážně nešlo. Včera jsme tam byli sami, tak si mohli s Ondrou lozit, jak chtěli. Stejně už je čas k večeři, tak se sbíráme a jdeme zpět do chalupy.
Když děcka uložíme, tak si vychutnáme jarní grilování, u kterého teda sedí kluci, nakonec se najíme vevnitř, přece jenom takhle v noci venku žádné vedro. Zbytek večera je o kecání a popíjení. Já balím v půl jedné, zbytek ve tři. Radek spí dole, protože je celej zahuhňanej a určitě by chtěl v noci smrkat a chrápat.
My se vyspíme dobře, ráno dáme s Lukym snídani o samotě, protože všude se ještě spí. Teda Ondra nespí, ale evidentně se ani jednomu z rodičů nechce jít s ním dolů. Nakonec s ním sleze Kuba, nasnídají se, Radek vystrčí nos z peřin taky a jdeme si zopakovat procházku k farmě, kde si kluci zase užijou zvířátka. Cesta proběhne tentokrát v pořádku, Ondra se překonal a hřbitov mine bez zakolísání. Šárka si v klidu vyspává doma.
Počasí pořád nic moc, ale s tím fakt už nic nenaděláme. Zastávka v pivovaru, Ondra za odměnu dostal zmrzlinu, Lukáš se vyválel v kalužích vody, co se ještě od ranního deštíku nevypařily a pak zpět do chalupy, kde už probuzená Šárka ohřívá oběd.
Po obědě kluci zase na kutě, sbalit a když se Luky vzbudí, tak napakovat auto a zase zpět do Prahy. Jojo, sluníčko vylezlo, je krásně, vedro, tak aspoň dáme ještě procházku k Hostivaři, kde se Lukáš vyblbne na hřišti.
Nechybí fotky, dokonce z velkého foťáku 🙂
A Radkův Sports Tracker naznačuje úsilí při překonávání posázavských krajinek.