Lyže si Radek užil sám, ale protože je jaro a lyžovat se má v zimě, tak jsme oprášili pro změnu kola.
Já na svém nebyla dva roky, v těhotenství jsem to vzdala ve třetím měsíci a od té doby chudinka chátralo na terase. Tudíž proběhla nezbytná prohlídka, Radek vyměnil duše, zkontroloval brzdy a já na sebe navlíkla nasrávačky ( rozuměj cykloelasťáky s plínou vevnitř) a šla jsem kolo vyzkoušet. Z plánované projížďky kolem baráku byla nakonec devítikilometrová přes Hostivař dozadu k molu a zpět. První 4 km jsem nadšená, jak mi to sviští, trénink s kočárem je asi znát. Po zmíněných čtyřech kilometrech moje nadšení prudce opadne a já se sotva vleču, kopce jsou kritický bod jak pro moje stehna, tak moje plíce. Předjede mě i kluk na koloběžce. Vrátím se domů úplně vyřízená. Nicméně kolo obstálo, tudíž se dá považovat za regulérní dopravní prostředek.
Abychom ale mohli jet ven všichni, musela se Lukášovi objednat helma a hlavně sedačka. Tu jsme získali za symbolický peníz od kamaráda, dokoupil se chybějící náhradní díl a byli jsme vybaveni. V sobotu Radek sedačku namontoval, nakonec rovnou k sobě na kolo, což jsem ocenila, protože já bych na to asi neměla sílu, po mé zkušenosti z první jízdy. Nedalo nám to a ještě to dopoledne jsme se sebrali a že to teda vyzkoušíme. Máme na to cca dvě hodiny, abychom se stihli vrátit zpět na oběd.
Snášení kol dolů je tentokrát složitější, jedno kolo + dítě, zpět pro další kolo, instalace dítěte do sedačky, nasazení helmy, zapnutí tachometru a vyrážíme. Lukáš se tváří, jako kdyby v sedačce seděl od narození, prostě pohoda, ale já vidím, jak přes ten znuděný výraz mu cukají koutky a moooc se mu to líbí. Jedeme na Chodov, ke Krčáku, jedno vrchní kolečko, ke srubu na jogurt, škoda, že mají zavřeno, jedno pivko by teda bodlo. Lukáše jsme vypustili, aby si mohl zase odřít kolena o kamínky, dostane se i na houpačku a skluzavku, pak ale zpět do sedačky a dolů z kopce na Roztyly a protože máme ještě čas, tak měníme plán a místo domů jedeme kam jinam, než na Hamr, kde si to zasloužené pivo dáme. Luky opět vyleští na kolenou půlku terasy. Pak ale už opravdu domů na oběd. První minivýlet a 12 km k tomu. Vyzkoušeno, spokojeno.
V neděli dopoledne se dohodneme, že po obědě vyrazíme a budeme tudíž mít čas až do večera. Navíc se změnil čas, a tak bude světlo déle. Takže po obědě už nacvičený sesun kol a dítěte dolů. Já obtěžkána batohem s plínama, pitím a bundama a jedeme zase na Chodov do Krčáku, kde potkáme při jízdě z kopce Šárku a Petra s dětmi, všimnu si jich později, tak se kousek do kopce vracím, abych je taky mohla pozdravit. Mají namířeno naším směrem, ale my tam budeme rychleji, tak se loučíme a jedeme dál. Rozjet se to moc nedá, ačkoli cesta vede z kopce, nerovný terén a spousta lidí v tom brání. Lukáš by rád zabral, ale nedaří se, taky to s ním vzadu hází, tak radši kouká kolem. Mineme ohradu s daňky a jedeme krásnou lesní cestou podél potůčku až ke Kunratickému zámku, což je ke konci cesty libovka, protože je to celkem dost slušnej kopec. Fakt jsem se zařekla, že ujedu, co budu moct a kdyžtak se na to vyprdnu, ale nedá mi to, tak fixuju očima beton a šlapu jak o život. No síla, ale dali jsme to oba. Napít a pak po hlavní silnici kolem Dětského domu, kde jsme už taky něco málo nakoupili, uhýbáme z hlavní na vedlejší a motáme se mezi barákama. Zde opět stavíme a já sundávám batoh ze zad, kde mě dost překáží a montuju ho na nosič. Obrovská úleva.
Náš cíl je modřanská rokle. Samozřejmě taky hodně lidí a psů bez vodítka, ale jinak nádherná cesta, téměř z kopce, takže fakt pohodička, dá se i kochat. Škoda jen, že ta rokle není delší. Zastávka je pizzerka v Modřanech, dneska dělá Tomáš a překvapivě potkáváme i Kristýnu, která je tam na pánvičkové brigádě. Sedáme na schody, Luky leští zem a my si objednáváme pivko. Naštěstí se uvolnil kulatý stůl vedle schodů, tak ho zabíráme, střídavě kecáme s Tomem nebo Kris a Luky lítá okolo a objevuje svět. Nakonec zásek na tři piva a několik sklouznutí na klouzačce ( týká se pouze potomka), ale pak už nasedáme. Lukáš usíná ještě dřív, než má helmu a my vyrážíme modřanskou cyklostezkou podél Vltavy pod Barrandovský most, který podjíždíme a míříme domů, kolem softového hřiště, zámečku a nahoru do Krčáku. Zastávka u Břízy na jedno, dáváme na louce, protože je plno, Luky opět zdrhá. Když ho máme u sebe, oblíže mi řetěz, takže je z něj opět prase prvního stupně. Už se ochlazuje, tak dopijeme a vyrážíme fakt už přímo domů.
Díky záseku v pizzerce máme jen 26 km, ale neva, výlet to byl fakt moc pěkný.
Náhled trasy můžete vidět zde a tady jsou samozřejmě i fotky.