Po pár dnech stráveným flákáním v Týništi v garzonce, popř procházkama, nebo výjezdem na bruslích, jsem se přesunula do Vysoké nad Labem, kde mám kamarádku.
Strávily jsme bezva odpoledne u vody, procházkou v lese, večerním posezením s vínem a výhledem na hvězdy. Moc milá návštěva 🙂
V pátek v poledne mě vyzvedli naši, dojedeme si hromadně do Hradce na oběd a pak se vydáme na cestu do Jizerských hor, kde stále máme náš podnikový hotel. Strávíme zde s mámou víkend, který dostala k narozeninám.
Počasí přeje, cesta dobrá, když dorazíme, tak jdu zařídit ubytko, je tu nově zrekonstruovaná budova, kde budeme bydlet. Paní recepční mi vše ukáže, vypadá to teda až moc dobře.
Nastěhujeme si věci dovnitř a jdeme si sednout do restaurace, táta na čaj, my pivko. Táta se pak rozloučí a jede zase zpět domů. My s mámou se rozhodneme pro odpolední procházku.
Znám tu jen pár cest, jedna z nich je podél přehrady po silnici na Protrženou přehradu a to je asi tak všechno 😀
No takže se vydáme kousek po silnici a pak najdeme odbočku doprava, je tu neznačená lesní cesta, vede nahoru, no tak to zkusíme. Já zapínám na mobilu offline mapy, ale jsem celkem překvapená, že to, co na mapě vypadá jako možná cesta, tak tam není ve skutečnosti nic. Cesty na displeji jsou ale čárkované a tak to znamená nejspíš něco jiného. No jdeme dál, někam dojdeme. Pak už mapa ukazuje jasněji a my se napojíme na Jezdeckou cestu, kterou se dostaneme zpět na silnici podél přehrady. Tou se pak vrátíme zpět až k hotelu. Pěkné cca 8 km kolečko. Jdeme pak hned na večeři, výběr ze tří jídel plné penze, ale mají to dobré, takže jsme spokojené. Na kutě jdeme brzy, pokoj vypadá příjemně, není vedro, tak snad se bude spát dobře.
Ráno vstáváme tak akorát na snídani, ač nesnídám normálně, tak tady neodolám a narvu se párkem, vejcema, šunkou, sýrem, dvě kafe k tomu… Jak tohle dopadne 😀
Je krásně, i když trochu chladno, balíme a vyrážíme na procházku na Protrženku. Cesta po silnici nic moc, ale to se nedá nic dělat, to prostě obejít nejde. Takže se do toho pouštíme, dokud nepotkáme ukazatel na boční cestu doleva, která vede přímo k cíli. To už se jde lesem, do kopce, chvíli rovně, do kopce a zase z kopce…však to znám, ale jen na běžkách. Překvapuje mě, jak jsme to tehdy s Lenkou dokázaly vylézt 😀
Když sejdeme k Protržence, nestačím zírat. Vše je vykáceno a z kdysi strohého mostíku je udělaná monstrózní turistická atrakce. Ale nevypadá to zase tak špatně, dost překvapí vybudovaný stánek i s pivem, tak to musíme prostě využít. Dalším překvapením jsou předané prázdné kelímky a informace, že si pivo máme natočit samy támhle vedle. No vida, je tu pípa, tak hned jdu točit, to se jen tak nezažije 😀 Pivko za 25, Krakonoš, velmi povedené.
Po vypití si jdeme prolézt celou přehradu, jsou tu stezky, schody, žebříky, informační cedule, jako jo, vypadá to dobře. Takže to celé projdeme a dost toho o tomto místě zjistíme. Na zpáteční cestu si jdu koupit další kelímek, načepuju a razíme do kopce, cestou potkáváme turisty, pěšmo i kolmo, my vyrazily brzo, takže jsme to měly celkem v klidu, teď se teda místo začíná dost plnit.
Dojdeme zpět na silnici a do hotelu cesta již známá. Uteče to a po sprše jdeme rovnou na oběd, výběr z lístku, vyzkoušíme a jsme moc spokojené, jídlo teda oproti dobám minulým je výtečné. Potkávám i kolegyni z práce, pár slov a domluva večerního drinku. No vida.
Po obědě převlíkneme a zase sbalíme batoh a tentokrát máme v plánu vyrazit na rašeliniště nad Jizerkou. Koupím si mapu na recepci, nicméně zjistím, že je mi stejně k ničemu, že radši budu spoléhat na mobil a offline mapy. Jdeme skrz les přímo nad Montánkou, furt nahoru, dokud netrefíme cestu. Po ní pak jdeme furt dál a dál, přes rozcestník až nahoru k silnici, která vede k chatě Jizerka. Odsud z parkoviště by měla vést cesta na rašeliniště. Nicméně zjišťujeme, že značení je veskrze žádné, takže nakonec vybíráme Naučnou stezku Tři Iseriny, která by nás měla někam do těch míst zavést. Informační cedule s faunou a florou a rozcestník, tahle NS se dělí na další dva okruhy. Zvolíme ten kratší, no je do kopce, ale neva. Pak zjistíme, že je až hodně do kopce, schody, kameny, furt nahoru, no zajímavá trasa. Vyšlápnu rychle a pak polykám plíce a čekám na mámu, která dělí síly postupně.
Vylezeme nahoru a jsme na vyhlídce Bukovec. Spodní okruh sice mohl ukázat i nějaké to rašeliniště, ale tohle je zase super vyhlídka na okolí. Podepíšeme se do knihy návštěv, nějaká ta fotka a jdeme zase pomalu dolů, pokračujeme v NS stezce. Vylezeme na druhém konci, výhled na okolí z lavičky je krásnej. Po chvíli odpočinku jdeme zpět po hlavní cestě k Jizerce, kde si dáváme zasloužené pivo.
Vypadá to, že zpáteční cesta bude stejná, jako ta příchozí, šlo by to i jinudy, ale to bychom se opět napojily na tu silnici u přehrady a to myslím už stačilo. Takže se vrátíme stejně, jak jsme přišly a vůbec to nevadí, protože tahle cesta lesem je fakt krásná.
Trefíme dle mobilu i přesnou stezku mezi břízky a už jsme u hotelu. Sprcha, převléct na šup na večeři. Docela cítíme nohy, no nejme na ty kopce zvyklé. Večeře opět výběr z lístku a opět výborné.
Večer jdu na víno s kolegyní, máma zatím vyzkouší sprchu a zaleze si na kutě. My se dovalíme někdy skoro až ve dvě, příjemné posezení to bylo, ani barman už nevydržel, takže jsme restauraci zamykaly my 😀
Ráno na snídani dohodneme, že dle mapy v mobilu zkusíme dojít na vodopády v Bílé Desné. Je to úplně jiný směr konečně, takže nás mine ta dlouhá silnice.
Sbalené na cestu a s nabitým mobilem vyrážíme na poslední výlet. Jdeme po silnici doleva dolů směrem na Černou říčku, ale pak uhneme na žlutou, která nás vede přes Novinu, kde uhneme na další, už neznačenou lesní cestu a jdeme už jen podle navigace směrem k vodopádu. Zdali to trefíme, to je otázka 😀
Šlapeme statečně, navigace se drží a dost pomáhá v orientaci. Nakonec se zjevíme na cestě, kde už je vidět něco jako voda. No a jsme na místě. Slezeme k vodopádu, vede k němu žebřík, řeka je plná balvanů, tak si na ně na chvíli vlezeme. Namočím nohy, ale to je ledárna teda. Pár fotek, obout a zase vylézáme žebřík, míjíme vosí hnízdo, dohodneme zpáteční cestu – no zase stejně. Na nějaké experimenty není moc čas. Navigace vede dobře a já se pak rozhodnu trochu uhnout a když bude mobil dobře ukazovat, tak si cestu zkrátíme a vylezeme o dost dříve. No představa byla jasná a vyšla. Paráda, jsme zpět na žluté a jdeme už jen cestou k silnici a po ní až zase k hotelu. No vida, to jsme ani nečekaly, jak krásně to stihneme a že konečně najdeme i to, co jsme chtěly.
Jdeme na poslední oběd, za chvíli se k nám připojuje táta, který zrovna dorazil, dá si nakonec taky něco malého k snědku, já dobalím věci, vyřídím účet a pak se už pomalu sbíráme na cestu a jedeme do Prahy.
Cestu prodřímu, vypadá to, že jsme dojeli domů první, ale ne, jsme tu těsně za klukama, to je překvápko. Uvítáme se, naši tu přespí, takže po uložení kluků si ještě popovídáme a pak jdeme na kutě taky.
No povedený víkend to byl 🙂
Pár fotek v galerii 🙂