Konečně se mi splnil můj tip na výlet. Do Prokopáku chci už roky a roky se nám to nedařilo. Proč? No protože jsme líní.
Ale! S Lenkou zase pečeme nějaký nápad na hromadný výlet s dětmi, ideálně vlakem. Zkoumáme okolí, co by se kde dalo, když už na něco přijdeme, tak zjišťujeme, že tam buď nic není, jak pro nás, tak pro děti a nebo je to moc daleko.
Nakonec se shodujeme, že zkusíme něco v Praze a mě napadá Prokopské údolí. Na netu zjišťuju, že krom procházky v přírodě je celá trasa plná hřišť, a co navíc, dá se tam dojet vlakem. Takže je jasné, že tohle je to pravé a tak se domlouváme na neděli. Podrobnosti dopravy vymyslí Radek. Velká radost.
V sobotu jsme tedy na kolech, v neděli se domluvíme na odjezd vlakem ze Smícháče v 11:11 do zastávky Praha – Holyně.
My zvažujeme dvě varianty přesunu na Smíchov. Buď busem 125 a nebo vlakem tady ze zastávky. Vlak nakonec vyhraje. Jede těsně po desáté hodině, takže ho musíme stihnout. Lukáš ráno vstane přes sedmou, poručí mi – mami vstávej a hned, takže jsem poslechla a jdu. Připravit celej kočár – shodou okolností ho rovnou odzimuju od špinavýho fusaku, kam Kuba dokázal rozpatlat neuvěřitelné množství jídla a piškotů. Naskládat jídlo, náhradní oblečení, no zabavím se tím na dobré dvě hodiny. Kuba mezitím jen tak mimochodem vstane a dožaduje se pozornosti stejně, jako Lukáš. Nakonec snad máme vše, venku vedro. Mažeme oba kluky krémem, aby se nám nespálili a vyrážíme.
Na zastávce jsme za chvilku, počkáme si na vlak a když přijede, usadím se s Lukym na sedačky a Radek zůstává s Kubou v meziprostoru pro kočárky. Máváme na sebe skrz prosklené dveře. Radek mi koupí lístek, Luky dostane dětskej, takže je regulérní cestující a hrdě ho drží v ruce a nedá si na něj sáhnout.
Na Smíchov je cesta trnitá, takže musíme na Hlaváku přestoupit. Bohužel, jak zjišťujeme, IDOS nám našel jako spojení Pendolino. Tím ale jet nemůžeme, naštěstí Radek na mobilu najde další vlak, osobák, který na Smíchov jede v podobnou dobu, takže jím v pohodě stihneme ten konkrétní spoj, který potřebujeme. Dojedeme si tu jednu zastávku, za tu dobu nás stihne vyhmátnout pomatený pán s tričkem Armáda spásy…no snažíme se na něj nereagovat, nedá si ale moc říct. Na Smíchově se ho zbavujeme a zároveň se vítáme se zbytkem posádky. Lenka propadá v hurónský smích, jen co nás vidí, nechápu. Za chvíli chápu. Patrik má úplně stejný červený tričko, jako Lukáš. No, tak to se povedlo. Lenka ho Patrikovi dala ráno v přesvědčení, že když ho měl Lukáš předchozí den na kolech – viděno dle fotky, že dneska bude mít jiný. Co by, bylo skoro čistý, proč ho měnit. No tak máme rázem dvojčata, liší se jen barvou tenisek a kšiltovek. Super.
Náš vlak je na stejném nástupišti, kam jsme přijeli tím z Hlaváku, takže rovnou do něj nasedneme, přestože je ještě dost dlouho do odjezdu. No ještě, že jsme to udělali, pomalu se začíná plnit. Sedíme zase dole hned u dveří, kluci pobíhají, ale už průvodčí píská a my frčíme směr Holyně. Na zastávkách přistupují další lidi a ejhle, spousta kolistů. Naše zastávka je na znamení, snad se nám podaří vystoupit. Kolisté se nám ale při výstupu uhnou, takže venku spočítáme všechny děti a můžeme vyrazit do přírody.
Hned na zahřátí nás čeká dost krkolomná cesta, nahoru, dolů, nahoru…vyhýbat se kolům, chytat děti, kočáry…zatím z toho máme srandu, ale doufáme, že to nebude dlouho trvat a bez újmy se dostaneme na normální asfaltku. Ještě zastávka na sváču a pár fotek a pokračujeme po prašné cestě dál. Podaří se nám dojít na asfaltku, a pak už se jen vyhýbáme kolům a děláme zastávky na hřištích. A že jich tu není málo. Začíná být pěkné vedro, ale je to tady fakt moc hezký. Skály, výhledy, nízko prolétávající letadla…paráda.
Když dojdeme na konec stezky v Hlubočepích, snažím se přemluvit na jedno točený do kelímku – zrovna náhodou je tu stánek. Prý ne, jdeme do hospody na jídlo, která je o kus dál. Tak jo. Přímo u zastávky je nádražní restaurace, mají i celkem pěknou zahrádku, jen jídlo si musíme dojít vybrat a objednat dovnitř. Děti zabírají hřiště, my si vybereme jídla a čekáme. Pak už jenom dlabeme, a jsme spokojeni. Je tu příjemný chládek. Po jídle jdou děti ještě řádit a my sedíme a vegetíme. Jsme přímo u vlaku, takže je jasné, že se pak vlakem svezeme tu jednu zastávku na Smíchov.
Nakonec se i domluvíme, že pojedeme všichni 125 na Chodov, vystoupíme u Tvrze a půjdeme se podívat do Sokola, kam jsme chodívali s Radkem, když jsme tu ještě bydleli. Snad bude otevřeno a bude tu i trampolína.
Naštěstí je, takže kluci hned mizí vevnitř, Kuba spí, Šárka se ho snaží vzbudit, pohoda. Po nějaké době dorazí i strejda Kuba s tetou Šárkou a Ondrou a naše starší dítě mizí na kurtu, kde stříká z rozprašovače voda. Načež se vrací a jde se kompletně celej svlíknout a chce se jít pod stříkadlo zmáčet. Naštěstí se mi podaří ho přemluvit, aby si ty trenky nechal a bral to jako plavky. Samozřejmě Patrik na sebe nenechá dlouho čekat, nejprve v oblečení a botách, nakonec taky jen v trenkách. Ondra si nechal zmáčet tričko, pak si ho teda sundá a jde se zmáčet v botách a kraťasech.
Když voda dostříká, utřeme ty malý podvodníky, Lenka a spol. se loučí, my ještě chvíli posedíme, dopijeme a pak jdeme ke kruháku na bus a 125 se necháme dovézt až domů. No tak tenhle výlet byl fakt parádní.
Naše fotky a taky z Lenčina foťáku.