Tak na tenhle podnik jsem se už dlouho těšil. Sjíždět řeky patří již dlouhá léta k mým oblíbeným relax aktivitám…
Letos jsme se po menších peripetiích se sestavou a s loděma dokodrcali na Hlavák v sestavě:
malá Zuzka + Pavel, o malinko větší Dana + Martin, klasická Helí + Luboš, největší Týna + Miloš řečený Mejla aneb Mio a taky Ifinka + moje maličkost.
Klasický nákup piva ve stánku za nekřesťanskej 35 za plechovku a štreka na poslední nástupiště číslo 7. Cesta do Čerčan v pohodě, poloprázdným osobákem v sedě a za hodinku. Tam přestup do, pro mě nepochopitelně pouze jednovagónovýho motoráčku, a dvouhodinová jízda do Kácova. Pravda s 3/4 hodinovou přestávkou už ani nevím kde. Láhve a plechovky už jsou ale stejně prázdné, jen Helí zapíjí červeným Lambruskem už třetí prášek na alergii. Taky je pak pěkně sjetá :o)))
Kemp je hnedle u stanice, tak rychle stavíme 3 stany, bágly dovnitř a vyrážíme se mrknout na Sázavafest, kde je dnes v rámci prešou, vstup zdarma. Cestou ale narážíme na zajímavý kamion plný piva a jídla za lákavé nefestivalové ceny a s příjemně ukecaným majitelem. Jako trumf vytahuje šáňo v plechovkách a kupodivu zadarmo. Takovejhle stánek bych bral v každym kempu 😉
Na Sázavafestu jsem nikdy nebyl, ale zdá se že to bude velkej podnik. Dnes je ale otevřena pouze jedna scéna. Tam shlédneme asi ještě 1/2 hodinový set rakouských JM KANES, je to takovej punk-rock doplněnej DJem a docela jim to šlape. Každopádně aspoň If to nějak rozvlnilo, pakliže to nebylo to pivo a šáňo od stánkaře. Pak má hrát NANA ZORIN, ale to už na to prdíme a valíme do kempu (ano, zastávka v kamionu na zpáteční cestě samozřejmě proběhla).
Ráno mě klasicky vyhání ven pařák ve stanu a pak mě opaří ještě jednou ceny za kemp. V rámci konání Sázavafestu nasadili laťku na neuvěřitelný 2 kila za 2 osoby + stan. Dost nechápu, když kempování u festu je zdarma, takhle to odserou jen vodáci.
Po devátý dorazil chlapík s loděma (tentokrát jsme využili služeb agentury Sázava-tour, která má tzv. Sázavský koplet – plasťák + 2 pádla + 2 barely + 2 vesty – za pěkných 250/den a dokonce nechtějí ani žádnou zálohu), takže balíme do barelů a hurá na to hlavní kůli čemu jsme tu. Naše posádka se vybavuje do lodi Božkov zelenou a Zuzi s Pájou mají domácí pálenici.
Vody letos moc není, ale zatím převládá radost, že sme tu. Háčkové se rozvalili na přídích a zadáci poctivě zabírají :o) První jez stahujeme a hned pod ním se usazujeme na levém břehu u stánku s lahváčema, šopákem, hranolkama a tak. Nějak sme se ale zasekli a tak za pádla pak musejí vzít i háčci. Pod hradem Český Šternberk se stavujeme na oběd, tafdy mají ráznou, ale vtipnou pidlookou servírku ;-). Kurňa to je ještě štreka, jezy ani nepočítám každopádně pokud to jen trochu jde tak sjíždíme a pokud to jen trochu jde tak se Mio, Pavel, nebo Martin cvaknou. Ovšem Mio to umí i na voleji, nejlépe když je tam aspoň metr vody a půl metru bahna (nemají se pusinkovat za jízdy). O zábavu je tímto postaráno :o)))
Máme za sebou nejdelší etapu, celých 19km, a tábořiště rozbíjíme v Ratajích. Je už docela pozdě a s jídlem ve městě utíráme nos. Po návratu do kempu dávám alespoň nakládanej hermoš. Končíme u stolu v sestavě T+M, If+já a Lubo. Je docela prča a tak to po chvíli Lubo radši vzdává. Týna, na to že je nejmladší, si Mejlu docela dává :o)
Když ráno čekají ženský frontu na hajzliky, vychází z kabinky označené panenkou vysmátý Luboš se slovy „Kdo dřív příjde, ten dřív mele“.
Dnes je v plánu doplout do Sázavy ke klášteru, ubylo trochu slivky a zelená je furt celá – sakra !!!
V krátkém úseku nás čekají 3 jezy. Na druhém sedí blonďatá kozatka, která je nejspíše příčinou nezvládnutí manévrů mužské části osádky u třech našich lodí. Ano, zase těch samých :o))) Takže menší zdržení při vylejvání. Pomáháme i žluťákům amatérům, kteří se po vyklopení raději ženou za limoškou v plastu, místo aby chytali pádla :o))) Při naskakování obkročmo na našeho červeného oře se s ohlušující ránou objevuje díra v mém rozkroku a moje oblíbené hydrokraťasy odhalují pro veřejnost neodhalitelné. Třetí jez poznávám již z dálky. Je to ten, co sme před lety sjeli s Helí bez Věřina dovolení – někdo ví a pro ostatní to nemá smysl. Letošní stav vody ale nic podobného nedovoluje a tak přetahujeme. Jízda s nohama u sebe mě už neba a tak hned pod jezem vytahuju z barelu náhradní hydrokraťasy. Zastávku jsme spojili rovnou s obědem v hospodě, kde jsem tenkrát vyplodil Věrce omluvu. Posádky Luba a Martina náš brejk nezachytily takže papáme jen v šesti. Dojíždíme je už ani nevím kde, ale záchod tam byl v pohodě :o))) Cestou do Sázavy nás čeká ještě retardéra s umělou trávou, ta při momentálním stavu vody slouží ale spíš jako brzda. Každopádně pod ní jsme se tenkrát s Helí taky cvakli.
V Sázavě stavíme stany u kačáku a ženský objevují sprchy na drobáky. Tentokrát to bylo 15km a zelený konečně trochu ubylo. Večer mají dorozit Kuba a Irča s masem a my se těšíme na grilovačku. Nic z toho ale nakonec není, takže jdeme do města. Lubo zde má vyhlídlou hospodu U labutě. Po obhlídce však raději volíme restauraci Perla, kde sme se konečně všichni dadlábli pořádným jídlem. Nakonec tam dorazili i Kuba s Irčou a taky jim tam něco v kuchyni zůstalo. Moc si nás ale neužili, protože v kempu už jsme toho taky moc nestihli a šlo se spát. (Jó tenkrát s Václavem se to v tomhle kempu táhlo trošku dýl). V dálce jsou nádherný blesky, takže očekáváme noční bouři. Nakonec byla jen lehká sprcha k ránu, takže v pohodě balíme a můžeme zas pokračovat.
Dnes nás čeká 17km do Zlenice a začínáme hned u kempu retardérou s hustě vypadajícím schodem. Všichni zvládají a jede se – no místy spíš táhne, protože vody opravdu moc není. Na oběd se stavujeme v mnou oblíbené hospodě Na Marjánce. Tam nás čeká další návštěva, bohužel jména neznám, ale přijeli i s chlapácky obsazeným kočárkem 😉
Na další cestě poprvé nasazujeme ponča, ale déšť není niijak kritický. Jen If si při přetahování jezu kůli ponču rozšlápla oblíbené sluneční brýle – ťuňťa *
Do kempu u hotelu Kormorán dorážíme s posádkou Mio + Týna asi půl hodiny před ostatními, ti se zasekli Na Marjáně. Zelená konečně došla :o)
Poslední večer a první, kdy jsme alespoň trošku víc všichni zapařili – asi už holt stárnem :o/ Pivko teklo, pípu měli naštěstí i na zahrádce, kostky se hrály a v časných ranních hodinách došlo dokonce i na závody lodí z kopce. Na to že jsou 4 hodiny ráno … no moc se nám nechce plout až do Týnce – což byl původní plán. Naštěstí všichni souhlasí se zkrácenou poslední etapou. S vidinou přímého vlaku do Prahy to tedy po telefonické dohodě se Sázava-tour balíme v Čerčanech. Odevzdáváme vybavení a na poslední společný oběd si zajdem do hospy hned u plovárny.
Hodinka cesty vlakem, novinový čtenářský kroužek a jsme zase na hlaváku. Tak ahoooj snad zase za rok.