Už v týdnu napadlo Ifinku, že bychom si mohli udělat o víkendu nějaký výlet. Volba nakonec padla na krásné město Český Krumlov. Já to tam sice znám, ale…
If tam ještě nebyla. Dokonce se nám podařilo po dlouhé době vytáhnout někam taky Luboše. Takže sbalit stan a pár švestek, natankovat Růženku a hurá pro něj na Čerňák. TomTomík nám to spočítal na 185km a asi 2 a půl hodiny cesty. U Benešova jsme ale narazili na superkolonu a z důvodu kručících žaludků se zastavili pak ještě v Budějovicích, takže nakonec se v cílovém kempu Nové Spolí objevujeme až kolem 23 hodiny. Ne nadarmo se Vltavě říká vodácká dálnice, kemp je našvihanej k prasknutí, takže auto necháváme v blízké ulici (aspoň jsme ušetřili 2×60 kč :o) ). Nakonec nacházíme snad opravdu poslední flek pro náš stan a Lubošův hangár, rychle stavíme abychom stihli ještě jedno v kempové putyce. Od doby kdy jsem jel Vltavu naposledy se to tu hodně změnilo, u okýnka to jede jak na běžícím pásu a čísla jídel se dokonce vyhlašují mikrofonem :o))) Organizaci tu ale mají dost vychytanou a člověk se nikde moc nezdržuje. Ifince není moc dobře, takže po jednom Pardálu to balíme a jdeme spinkat abychom zítra byli čerství.
V sobotu vstávám klasicky první, Ifinka je už prostě takovej spací medvídek ***
Jdu se mrknout na běžící pás a beru si z něj gulášovku, docela bodla po včerejším půstu. Vytahuju Luboše a Ifinku ze stanů a po klasických ranních cavikách vyrážíme podél Vltavy do města. Ifince je bohužel pořád špatně od žaludku, takže se den rozjíždí hodně pomalu. U krytého dřevěného mostu se zasekáváme asi na 20 minut a sledujeme jak se davy valí na místní šlajsnu – začínám se megatěšit na naši vodu, ještě že už to není ani týden.
Couráme po městě a jeho malebných uličkách, šněrujem to přes všechny mosty a samozřejmě se zasekáváme u posledního Krumlovského jezu, kde se tradičně cvaká poměrně dost lodí :o)
Šplháme i na zámek, ale na prohlídku nejdeme. Dokonce i medvědi jsou zalezlí a tak si to míříme do parku k otáčivému hledišti. Sejdeme druhou stranou k parkovišti a u podloubí se opět na notnou dobu kousneme u jezu – je to prostě sranda.
Meníčko U Matesa dávám jen já a Luboš, If je sice líp, ale furt to neni ono takže zůstává pouze u česnečky.
Miláček si usmyslel, že si na vodu koupí ty hnusný boty co teď všichni nosej. Jsem v šoku, ale musim uznat že jsou opravdu pohodlný. Pokračujeme po náplavce podél pivovaru a usedáme na pivní občerstvení u rotundy. Tady se trochu zdržíme, protože nás chytne déšť. Ifince už je taky o poznání lépe takže taky něco vypije 😉 Místní pes je super brankář, kam se hrabe Peťa Čech. Když mu polovypuštěný kopačák jde kolem v rámci dosahu, nemá šanci projít. Chytá i prudké bodlo od If přímo na čumák. Taky se hned tady ukázala čongokvalita nových bot. Hodina po koupi a cvoček na pásku u jedné boty je v tahu. Šel bych reklamovat, ale If je proti se slovy „Vteřiňák to jistí“ no jsem teda zvědavej v čem pojede na vodu 😛
Světe div se, je po dešti, Ifince je náhle dobře a tak se jdeme přežrat do Pizzerie Uno. Při courání po městě jsem zahlédl vývěsku na Gorilla rock & pop pub, takže jsem zvědavej co je to zač. Otevírali od 17h takže popoháním ostatní přejedlíky. Hrají ale nostalgický diskofláky z 80tejch let, takže mám situaci poněkud ztíženou.
Gorilla je teda zvláštní podnik. U vlezu hrají The Beatles, vzadu Jukebox s nějakou tucárnou a nahoře objevujeme druhý bar, kde hrají podle mýho gusta takže zůstáváme i když mají pouze lahváče. Dáme pár her v kostky a opouštíme tuhle plísňovou komůrku směr kemp.
V neděli po desátý máme již zbaleno a vyrážíme směr Kleť. Miláček překonává svůj přirozený strach z lanovek – tahle je dokonce pouze pro jednoho – což nám urychluje cestu na kopec. Sluníčko pálí, takže je opar a celkem prd vidět. Ale je tu pěkně a tak ještě chvilku posedíme. Následuje sestup lesem podél lanovky. Smrkový asi v půlce střídá nádherný bukový.
Nasedáme do Růženky a hurá směr Slapy, je vedro a tak nás koupání nemine. Cestou ještě jedno přecpání v nějakém motorestu u silnice. Na to jaký mají ceny jsou ty porce obrovský a já to měl i dobrý :o)
Na Slapech využíváme znalost místa kam jsme kdysi jezdili k Horáčkům na chajdu, takže po krátkém traktorovém sjezdu parkujeme a po chvíli šlapání se vynořujeme na minipláži kde skoro nikdo neni. Při smočení nohou si říkám že to asi nebyl dobrý nápad podle toho jak mě zebou, ale když tam s If skočíme, je to nakonec celkem teplé a rozhodně příjemné osvěžení. I Luboš se pak nechal ukecat a odhalíc své mužné tělo mizí taky pod hladinou.