Tentokrát kratší výlet. Dozvídám se o něm asi tak hodinu před odjezdem.
Abychom nevypadli ze cviku, zjišťuju ještě doma, že Radek má úplně prázdný zadní kolo. Takže už nám zbývají jen tři duše. S Kiwim se potkáme na půlce cesty na Palmovku. Tentokrát totiž zase pojedeme i s koly metrem na Stodůlky, odkud už to vezmeme normálně.
SportTracker opět zaznamenává naši trasu, takže po prvotním prapodivném průjdezdu nějakou stavbou najíždíme na normální beton a frčíme do Mořiny na malinovku. Z ní to vezmeme zadní cestou, kterou jsme ještě nikdy nejeli přímo na Karlštejn. Parádní sjezd lesem a vynořujeme se kousek pod hradem. Naším cílem je zahrádka, kde jsme byli na jídle už minulý rok a chutnalo nám tam. Nejinak je tomu i dnes. Sice je hodně lidí ale nás to neodrazuje. Jeden malý chlapec patřící k hospodě mi při nešikovném manévru shazuje kolo a řetěz je dole. Achjo. Abychom náhodou dlouho nebyli bez nějakého defektu.
Naštěstí víc se mu zničit nepodařilo, takže po obědě si dáme nepříjemný stoupák lesem, který ale tentokrát je nad naše síly a musíme slézt a jít po svých. Odměnou je nám ale příjemný sjezd dolů na asfaltku na kraji Karlštejna, pokračujeme po ní přes vesnice Hlásná Třebáň a Řevnice, cyklostezkou stále blíž k Praze. V Radotíně u hřiště si dáváme pití a kluci se rozhodují, že pojedou po návratu autem do Zvíkovce. Takže nikam už nezajíždíme a směřujeme po klasické trase do Prahy.
Tachometr ukazuje příjemných 63 km.
