A zábava hlavně pro Lukyho. Naštěstí jsem toho názoru, že kdo si hraje, nezlobí a když Luky může pomáhat v kuchyni, je úplně nejšťastnější a o to přece jde.
V neděli jsem o samotě splácala těsto, Lukyho ještě z kuchyně vyháněla, ale jakmile jsem ozkoušela první vzorek, který prošel, tak jsem našeho malého umělce přizvala k lince a dala mu kus těsta, aby se předvedl. Překvapivě si s tou hroudou vystačil skoro dvě hodiny, pořád dokola do ní tvaroval formičkama různé tvary a hned zase válel. Já mezitím se pustila do pečení naostro, pak přišel pomoct i Radek, vykrajoval, já hlídala troubu a vrchní dozor nad tím vším držel Kuba, válejíc se na zemi mezi hračkama.
Přestože už bylo dávno dopečeno, Luky stále setrvával na svém místě na stoličce a stále dokola vytvářel ze svého těsta nové a nové tvary. Nakonec jsme pár jeho kousků upekli a zbytek těsta, které jsme našli položené na sedačce se schoval do lednice na zítra. To samozřejmě druhý den uvítal a dožadoval se znovu všech, již umytých, formiček.
Ke zdobení jsem ho už nepustila, aby mi z té polevy něco zbylo, ale během týdne se podařilo a perníky spokojeně odpočívají v krabici. Dostatečně vysoko, aby k nim náš všeuměl nemohl. 🙂
Dokumentace samozřejmě nechybí.