Protože děti už dlouho stonají a nesmíme chodit ven, doma už vše padá na hlavu, usuzuji, že abych zachovala pro příští dny aspoň trochu zdravého rozumu, musím prostě z toho domácího vězení na chvíli vypadnout.
Je sobota po obědě, Kuba uložen, Luky na gauči, oblékám se a zanechávám rodinku svému osudu a odcházím pryč. Mé kroky směřují k autobusové zastávce. Bus jede za 15 minut, ale je krásně, sluníčko, postavím se mimo stín a chytám sluneční paprsky.
Chystám se na Háje, kde přestoupím na metro, autobus je tam za pár minut. Přesedám a jedu až na Muzeum. Těším se na sluníčko a zimní městskou pohodu. Trochu mi to kazí výlez z metra, je tu divná mlha. Později se dozvídám, že ten den byla silná smogová situace a nemělo by se chodit ven. Vezmu to skrz Václavák, ke Staromáku, Orloj stojí, lidi čekají a nedočkají se. Mířím Zlatou uličkou ke Karlovu mostu. Hodně turistů, ale projít se dá. Z mostu jsou krásné pohledy na Vltavu, ač zastřené inverzí a smogem, ale má to svoje kouzlo. Takže samozřejmě dělám několik fotek. Když jsem už na tomto místě, nesmí chybět dotek na soše přání, na Zlatého pejska se tu čeká fronta, ale vydržím. Zase tak často kolem nejdu a těch přání poslední dobou je tolik….
Projdu celý most, slezu dolů k náplavce a jdu ke Smíchovu, přes zamrzlý park, moc lidí tu není, paráda. Smíchov vezmu podél Vltavy a hned využívám další most k vrácení se k centru. Kolem Národního divadla, Spálenka, nedá mi to a jdu se podívat do svého bývalého knihkupectví, ze kterého se před časem stal antikvariát. Znám tu každý centimetr, je to zvláštní. Nicméně není to špatné prostředí, koukám po knížkách a nakonec jednu zakupuji. Aspoň jedna hmatatelná radost. Tu druhou radost si udělám chuťovou, v pizzerii Modrá zahrada se stavím na latté a čokoládový dortík. Krásná chvilka klidu v teple.
Povzbuzena energií z čokolády a kávy mířím opět skrz Václavák až k Palladiu, kde projdu pár obchodů, pak se ještě stavím v Bílé Labuti a pak už ale kroky vedou na Florenc na metro. Chci se ještě stavit na Chodově, ale nakonec si to rozmyslím a jedu metrem až na Háje. Busem se dovezu k našemu novému Kauflandu, kde koupím dětem termixy, a pak už ale fakt razím domů. Nerada, ale nedá se nic dělat. Tak aspoň takovýto kousek soukromí jsem měla.