Kolmo na Okoř

Máme za sebou první větší výlet na kolech a musím říct, že notně povedený 🙂

V půl jedenácté jsme se sešli na zahrádce ve Stromovce v sestavě Helí, Mišuge, Radka s Honzou a If se mnou. Jedno pivko na cestu a jedeeeeem…

{wp-gallery-remote: gallery=0; rootalbum=836; imagefilter=include:850,853;}

Všichni mají víceméně nové horáče, já rok starý cross a Ifinka 12ti letej trek Via. To nám však v ničem nebrání a valíme to Stromovkou, přes můstek v Troji a po A2 až do Klecánek. Původní plán byl 70km okruh přes Kralupy, ale už na startu jsme si domluvili jinou variantu. Nasedáme tedy na místní přívoz a pohodovej chlápek nás za 15Kč na osobu s kolem, převáží do Roztok i mimo časový řád.

{wp-gallery-remote: gallery=0; rootalbum=836; imagefilter=include:864,871,875;}

Pokračujeme po A50 krásným Únětickým údolím přes Únětice a Černý Vůl, až do Statenic, tam uhýbáme doprava do prudkého stoupáku. Jedu za Helí a libuju si, že jsem dneska v kondici a neplácám se na chvostu, jak jsem očekával. Slyším pěkné zvuky jak Helí v plném záběru do kopce přehazuje a za chvilku si řetěz řekne ne, a ve 3/4 kopce se odporoučí ze stavu spojeného do stavu hadicového 🙂 Aspoň si všichni po náročném výšlapu pěkně odpočineme. Mám s sebou nějaké nářadí, takže se Honza chápe opravy řetězu. Na pomoc byl přivolán i Jarda, je to Helči brácha a má to z Roztok kousek. Přijíždí svým ořem Octavia za rachotu Status Praesents a přiváží hodící se kladivo, kleště a hadr 🙂 . Nakonec se nám napotřetí podaří dát řetěz k sobě a přitom použít všechny povinné průtahy a podvleky. Trvalo to asi hodinu, ale zase jsme chytřejší a zkušenější, díky Helí 🙂

{wp-gallery-remote: gallery=0; rootalbum=836; imagefilter=include:895,913,919;}

Odpočatí pokračujeme po 0077 na Velké přílepy, tam potkáváme restauraci s pěknou zahrádkou, ale nakonec hlasujeme pro pokračování až na Okoř, cestou v Noutonicích míjíme ještě jednu hospůdku, kde točí Pardála. S chutí k obědu ale nakonec stavíme až v Hotelu Okoř. Je to tady pěkně mastný (smažák 90 + 40 příloha), ale stejně dáváme obídek.

{wp-gallery-remote: gallery=0; rootalbum=836; imagefilter=include:932,940,950,956;}

Po něm se na chvilku vyvalíme na trávu a kocháme se nádherným výhledem na zříceninu. S Honzou jdeme ještě potěšit naše drahé polovičky vystřelenou růží ze Staročeské střelnice. Ačkoli to nakonec nebylo tak jednoduché, jak jsme mysleli (už jsme viděli i přesnější pušky), tak se nakonec zadařilo 🙂

{wp-gallery-remote: gallery=0; rootalbum=836; imagefilter=include:966,972,975,986,991;}

Po krátkém odpočinku vyrážíme přes parkoviště po 0078 a kousek za Tuchoměřicema  u Kopaninského mlýna se loučíme s Radkou a Honzou, ti pokračují dále směr Praha – Dejvice. My ostatní pokračujeme do Statenic a tam se již napojujeme, pod osudovým kopcem, na naši známou trasu, po které jsme přijeli. Takže Černý Vůl, Únětice a pak super úsek lesem přes Únětické údolí. Na kraji Roztok se ještě stavujeme v útulné zahrádce, kde se točí Černá Hora, dáváme s If medovou 14ku.

{wp-gallery-remote: gallery=0; rootalbum=836; imagefilter=include:1011,1014,1017;}

Odtud je to už kousíček k Jardovi do hospody, tam jsem se těšil, protože Helča říkala, že to má pohodový. A taky že jo 🙂

{wp-gallery-remote: gallery=0; rootalbum=836; imagefilter=include:1023,1026,1032,1037;}

Za šera, již celkem unavení, opouštíme klubík a jedeme tentokrát po levém břehu Vltavy proti proudu. Na Podbabské s Papírenskou se odpojuje Helí, která jede s kolem do Stodůlek a nás vede Míša na večeři do zahrádky kultovní Dejvické restaurace Na Slamníku. Takže poslední pivko, těstoviny, gulášek a tlačenka a taky poslední fotka:

{wp-gallery-remote: gallery=0; rootalbum=836; imagefilter=include:1040;}

Je už tma, takže Stromovkou na Florenc nás vede Míša, protože má jediná přední světlo. Rychlá rozlučka a zase někdy na kole, bylo to supeeer.

Jo a ještě pohled na tacháč, ten říká necelých 57km, musím říct, že za dlouhá léta můj nejdelší výlet 🙂