Tak jsme se minulou neděli opět dostali na ta naše jednostopá vozítka.
Původní plán byl sice sobota a nějakých 60km, ale vzhledem k předpovědi jsme již několik dní předem věděli, že to nevyjde. V neděli jsme rovněž nechtěli jet tolik km, tak jsme se domluvili asi na 40km trase Praha – Karlštejn – Praha.
Sraz máme v 10h na stanici Luka s Helí a Lubošem. Nedočkavá Helí je tam o 20min dříve, my přijíždíme na čas a Luboš volá, že bude mít 1/2 hoďky zpoždění, protože zjistil, že kolo se taky musí nafouknout :o)
{wp-gallery-remote: gallery=0; rootalbum=1967; imagefilter=include:1971,1973,1980;}
Klasicky nikdo nemá mapu, takže se musíme spolehnout na cedule a smysl pro orientaci. Vyrážíme na Řeporyje, tam nás čeká dlouhý sjezd až na náměstí, bohužel vykoupený následným táhlým stoupáním až k pražskému okruhu. Ten po mostě překonáváme a pokračujeme na Ořech. Křížíme cyklotrasu A50 a napojujeme se na 13ku.
V Chýnici se mi záhadně nuluje tachometr, ale vím, že tam bylo zhruba 9km, tak přehled neztrácíme a i kdybych nevěděl, If má taky tuhle chytrou mašinku.
Začínáme se rozhlížet po nějaké hospůdce, ale ani v Kuchaři ani v Trněném Újezdu nic otevřeného nevidíme. Dáváme tedy alespoň pár špendlíků z keře u cesty a dojíždíme do Mořiny. Tady to zná Luboš a tak nás bezpečně zavede do Hostince Na růžku. Mohu vřele doporučit, výborná domácí kuchyně za přijatelné ceny, k tomu plzeňské pivo a točená malinovka. V klidu poobědváme a rozhodujeme, že na Karlštejn se nám vlastně ani moc nechce, že už tam všichni byli několikrát, tak co tam :o)
{wp-gallery-remote: gallery=0; rootalbum=1967; imagefilter=include:1983,1991,2003;}
Volba tedy padá na Velkou Ameriku, kde If ještě nebyla. Na rozcestí pod hospodou píšou, že po žluté je to 1,5km, takže hrrr vpřed, tedy vlastně nahoru, jak po krátkém sjezdu zjišťujeme. Tentokrát to nedáváme a do stoupáku s rozbitou polní cestou sesedáme z kola a tlačíme. Začíná také trochu pršet, tak máme krátkou pauzu pod stromy, kousek od ohrady s koněm.
{wp-gallery-remote: gallery=0; rootalbum=1967; imagefilter=include:2006,2009,2014;} Je tu taky krásný pohled do kraje. Po krátké pauze jedeme dál a za chvilku již stojíme na vyhlídce nad Velkou Amerikou.
{wp-gallery-remote: gallery=0; rootalbum=1967; imagefilter=include:2017,2019,2022,2025;}
Další nápad v hospodě Na růžku byl, že bychom se mohli jet podívat do Rudné za A+O+A. Helí tedy velí „je to tudy po silnici“, tak vyrážíme. Supr sjezd asi 1200m, ale ocitáme se zpět v Mořině :o) Zpátky do kopce se nám již šlapat nechce, takže u kreslené mapy u hospůdky Na růžku vymýšlíme další plán. If navrhuje sjet k Berounce a všichni souhlasíme. Následuje asi nejlepší dnešní sjezd. Asi 4km si vezeme prdýlky kolem Mořinky přes Lety do Dobřichovic. Pokračujem po rovince podél Berounky na levém břehu. V Mokropsech mají pěkné chajdy ve stráni:
{wp-gallery-remote: gallery=0; rootalbum=1967; imagefilter=include:2031;}
Další zastávka je u vlakové stanice Černošice v Hotelu Slánka na zahrádce. Dáváme pivko, ale nakládaný hermelín bohužel zrovna nemají.
{wp-gallery-remote: gallery=0; rootalbum=1967; imagefilter=include:2039;}
Vracíme se tedy k Berounce, kde objevuji hledaný plácek, tzv. Plovárnu u Trolla aneb Kolodějovo doupě. On se tu sice zrovna nenachází, ale to nám nebrání ochutnat 11ku Rohozec, pomuchlovat se s pár psama a zbaštit klobásu (pro chleba jsem jim ale musel zajet do Billy :o) ).
{wp-gallery-remote: gallery=0; rootalbum=1967; imagefilter=include:2057,2070,2074;}
Pokračujeme dál po levém břehu Berounky až do Říčních lázní Radotín. Tam si Helí a Luboš konečně dávají vytoužený nakládaný hermelín a nějaké to pivko.
{wp-gallery-remote: gallery=0; rootalbum=1967; imagefilter=include:2176,2179;}
Luboš by jel do Prahy raději už vlakem, ale nakonec hlasujeme a jede se opět na kole. Držíme se opět na levém břehu a tentokrát do toho šlapeme celkem zostra. Coby dup jsme v Praze a u Palackého mostu se loučíme s Lubošem. Zbytek přejíždí ten Jiráskův a Helí se odpojuje na Jungmannově náměstí. My to přes centrum valíme až domů.
Bratru tachometr ukazuje zase něco kolem 60km :o)))