Protože Lukáše pražská ZOO nějak neoslovila, tak mě napadlo, že bychom mohli zkusit nějakou menší ZOO, ideálně spojenou s výletem nějakým dopravním prostředkem.
Děti mají rády mašinky, takže nápad na sebe nenechal dlouho čekat a já nadhodila tip na malou lesní ZOO ve Velké Chuchli, kam pojedeme vlakem. A abychom nejeli sami, tak s sebou vezmeme i Lenku s Márou a jejich dětmi.
Jediné, co jsme s Lenkou dohodly, byl den a čas a místo srazu. To, že žádná z nás neví, kde to v té Chuchli je, to jsme neřešily. Ve čtvrt na jedenáct jsme se všichni sešli u Archívu, obě posádky s plně naloženými kočáry, kluci osedlali motorky a čekáme na autobus. My s klukama si našly místo na sezení, dokonce hned u řidiče, takže Lukáš jak u vytržení sedí a zírá skrz přední sklo na auta a silnici a vůbec nechce mluvit a jenom čučí. Za chvíli jsme na Smícháči, na nádraží se jdu zeptat k pokladně, zda mi i do vlaku platí sms jízdenka, tak prej ani náhodou, musím si koupit papírovou a beru ještě lístek dětem, samozřejmě zdarma.
Pak se přesouváme na nástupiště, pánové si návzájem vypomůžou s kočáry, nejsou tu totiž nájezdy, natož výtah. Vlak nám jede asi za deset minut, koukám na Lukáše, jak je nezvykle ticho a drží se u nás. Je to pro něj nová situace, na nádraží běžně nechodíme. Tak jen kouká a čeká, co bude. Mašinka přijíždí, samozřejmě je dost plná, ale najdeme dvě místa pro kluky hned za automatickými dveřmi, akorát nic moc nevidí z okýnka, ale protože jedeme fakt jen pár minut, nemá smysl jim zouvat boty, aby se mohli postavit na sedačku a koukat ven. Vlak staví v Chuchli, kluci zamávají mašince a jdeme dolů po schodech – tady nájezdy překvapivě mají. Venku před nádražím se mužské osazenstvo dozví, že opravdu nikdo netuší, kam máme jít, jak je to daleko a co vlastně máme dělat. Radek tedy vytahuje mobil a zjišťuje trasu. Za přejezdem si najdu lavičku, nakojím Kubu, zbytek kouká na projíždějící vlaky, drezíny a podobné stroje.
Když vyrazíme, míjíme hospodu, tak že bychom se stavili na oběd? A ejhle, v sobotu mají otevřeno od pěti. No tak není ani poledne, takže to fakt čekat nebudeme a šineme si to dál. Narážíme na obchod s potravinami, s Márou jdeme dovnitř, Lenka chce bagetu, Mára jí uštěpačně odpoví, zda si všimla, že je to normální krám a ne benzínka, vevnitř zvažuje, že jí ze srandy koupí něco mraženýho, no radši si to netroufne a bere pečivo. Já obejdu regál a začnu se řehtat, jasně, nejsme na benzínce, ale vidím chladící box a v něm co? No bagety. Mára vytlemeně přijde za mnou a každý vybíráme sobě, i druhé polovičce. V tomto krámku dokonce berou i karty, tak se zařehtám podruhé a zaplatím kartou. Venku rozdáme nákup a jdeme dál, my s Radkem přikusujíc bagety a i Lukáš na motorce se cpe tvarohovou duetkou.
Když vlezem do lesa, tak na první lavičce dostane oběd i Šárka, my si sedneme opodál a čekáme. Pak nás ale už čeká výstup nahoru, zpestřený neustálým zastavováním Patrika na motorce, zdrháním z motorky a běhání Lence naproti. O Máru se pokouší mdloby poté, co Patrik toto předvede asi popáté a navrhuje, že si na motorku sedne sám a sjede dolů přímo na nádraží. Nakonec to neudělá a všichni se pomalu suneme nahoru. Lukáš překvapivě nic nebojkotuje a nechá se poslušně táhnout na motorce Radkem až na lesní hřiště, kde dáváme všichni pauzu, kluci se kloužou na skluzavce a ti dva dospělí kluci obsadí dřevěnou houpačku. Lenka nějak pobíhá okolo, Šárina na to kouká z kočáru a já s Kubou se věnujeme mléčné přesnídávce. Po přebalení a vyfocení se zase chopíme svých strojů a jdeme dál nahoru.
Zastavujeme se u místního pohřebiště a jdeme se podívat na vyhlídku na povltaví, celkem pěkný rozhled a my už konečně víme, co je to za kapličku, kterou jsme vídávali zezdola z tramvaje.
Lesní ZOO je už nedaleko, je zdarma a je tu kiosek s pěkným posezením, tak si dáváme pivko, Luky nanuk a Patrik párek a zbytek dětí spí v kočárech. Po přestávce se jdeme podívat na zvířátka. Je tu samá lesní zvěř, daňci, srnky, ptactvo velké i malé, nějaký ten savec, vodní živel, veverky, liška…no je to pecka. A Lukáš je zaujat a zírá na veverku, která rotuje v kolotoči a my jsme rádi, že tentokrát náš výlet plní účel a Luky z toho něco bude mít. Pak se ještě vyblbne na hřišti a pomalu zase vyrážíme na cestu dolů. Pojedeme zase vlakem, takže ta samá cesta.
Plánovaný spoj stíháme, ale je teda fakt narvanej, takže stojíme u dveří i s kočárama a já Lukáše držím v náručí a ten kouká z okýnka dveří. Hačí tentokrát nebude. Vystupujeme zase na Smícháči a jdeme čekat na autobus. Sice se do něj rve dost lidí, ale najdu volná místa, kluky bereme s Lenkou na klín a Patrik okamžitě usíná, Luky ani náhodou, je vyjukanej z jízdy a musí si ji pořádně užít. Vystoupíme zase u Archívu a jdeme dolů na Bránickou, kde si dáme večeři. My s Lenkou smažáka a kluci žebra. Ale nechutnají jim, tak při placení se zmíní a dostanou plnou částku zpět. Překvapivé, ale milé gesto. Zde se naše cesty už rozcházejí, loučíme se a každý jdeme tu svoji domů.
Lukáš téměř hned putuje na mytí a přípravu na spánek, což nastane vzápětí a pln zážitků usíná. My s Kubou jsme ještě dole, Kubu držíme jakžtakž vzhůru do půl desáté, kdy ho jdu umýt a v půl jedenácté zaléháme, všichni dost unaveni.
Nemyslím, že by to byla poslední návštěva Chuchle, protože to fakt stojí za to.
S Lenčiným dovolením „pár“ fotek z jejího foťáku, plus namíchaná i troška od nás.
Díky 🙂