Radek se zachoval gentlemansky a v pátek sbalil sebe, přihodil do auta dvě děti a jejich věci a odfrnknul na celý víkend pryč. V autě někdo chyběl – já.
Nebyla jsem zapomenuta omylem, ale úplně záměrně. V sobotu chci jít kamarádce Vendule na svatbu, mezitím Radkovi přišlo pozvání od Bučků na víkendový pobyt u nich na chatě. Neskloubíme naše časové plány a tak přijdu s návrhem, aby jeli sami a světe div se, ono to vyšlo. Mám víkend jen pro sebe. Moje malá, soukromá dovolená.
Když v pátek pánové dorazí na místo, já se už válím na gauči a nedělám vůbec nic. Strávím večer u televize a psaním s kamarádkami. Těším se do postele, protože doufám, že se konečně nerušeně vyspím. A jo. Zalehnu, usnu a nevím o světě až do rána. A navíc nejsem schopna se během dopoledne z té postele vykopat.
Naštěstí svatba je až v jednu, a autobus mi jede před dvanáctou, takže v půl jedenácté opustit pelech bohatě stačí. V klídku se připravím a pak už se vydám na cestu, sraz s Markétou, další cesta a zase setkání, tentokrát k nám přistupují Slezinky. Ve čtyřech dojedeme na místo konání – Šeberák, starý známý rybník s restaurací, takže pro mě žádná novinka. Svatba se koná vzadu na louce, tak se tam rovnou přesuneme, už je tu pár lidí. S Márou dáme pivko, Lenka si obíhá svoje lidi, Markéta si lepí na botku neidentifikovatelný hnus. Je sranda a to je hlavní. Díky stromům jsme ve stínu, sledujeme mumraj okolo a užíváme si pohodičky a klídku. Být návštěvníkem na svatbě je paráda, žádná nervozita, jen legrace a srandičky a uvolnění.
Obřad začne až po jedné hodině, za přítomnosti poněkud rozcuchaného kněze, všechno pěkný, jen moc dlouhý. Každý obřad ale má svůj konec, i tenhle byl směřován k dotazům na Ano, takže ano ano a je to a pusinky a gratulace a špalír a bublifuky a další pivo 😀
Jelikož s Markétou jsme zvány jen na obřad, tak poté, co se pokusí si vysprchovat hnus z boty pod venkovní sprchou, se přesuneme do přední části areálu, kde si objednáme na zahrádce oběd. Za chvíli nám to nesou, máme stejné jídlo, vepřový váleček, šťouchačky, opečená slanina, přeliv…no vynikající. Lenka nám přinese na ochutnávku koláčky, mají je fakt dobré. No a pak se zdekujeme a že pojedeme domů. Bus nám jede až za půl hodiny, tak mě napadne prima nápad, že půjdeme na další zastávku pěšky. A Evi, ty víš, kde to je? No jasně, tady jezdíme na kole. Tak jo. Nejdřív po chodníku, pak po krajnici, pak velká křižovatka, hele jeli jsme tím busem rovně nebo jsme zatáčeli? Mapa tvrdí, že jsme zatáčeli, tak jdeme doleva. Podél úplně tý největší hlavní, co tam je. Paráda. Dvě sličně oblečené děvy, Markéta vyhrnutou sukýnku nad kolena, aby jí neplandala o krajnici…řidiči se jistě velmi baví. Ale my taky. Konečně poznávám, kde jsem, vím, že je tam zastávka, tak prima. Dojdeme k zastávce a ona se jmenuje úplně jinak, než by se jmenovat měla. Neva, něco pojede. Prý za deset minut. Tak čekáme, vedro k padnutí, stín nikde. Autobus má pár minut zpoždění, to jsme přesně chtěly. Ale pak už teda konečně jede, já zběsile mávám – zastávka na znamení, tak co kdyby…pan řidič zastaví, a my se dereme dozadu, na poslední dvě volná místa. Konečně sedíme.
Jedeme na Háje, pak do Lídlu, prej malej nákup, za chvíli se košík naplní až po okraj – Evi, já to takhle mám vždycky…to nevadí – na co potřebuje deset termixů? …. počkáme na zastávce na můj bus domů, loučení a páááá.
Dojedu domů, udělám si jídlo a fláknu se na gauč, odkud už nemám v plánu vstát. Nakonec vstanu a jdu vytřít. Pak už ale leháro až do noci a zase film a kecání s kámoškama a pak dlouhá, klidná noc.
Neděle – dnes se kluci vrací, doufám ale, že až večer. Co budu dělat….no takže dvě pračky a pak mě napadne, že po obědě bych mohla jet do města. Ne na nákupy, ale na výlet. Tak si naplánuju trasu Karlín – náplavka přes celý město až k Palačáku, tam pak přes Karlák na Václavák, Republiku a Florenc a metrem zase domů. Všechno klapne, ve dvě vyrazím, za chvíli jsem metrem na Florenci, jdu se podívat, kde jsem bydlela – stejné záclony v oknech…achjo. No jdu dál k náplavce, nikde ani noha, no v tomhle vedru se nedivím. A tak se procházím a vzpomínám a kochám se. Když jsem za Palačákem, dostanu chuť na pivko, na náplavce je pár stánků, ale moje peněženka čítá jen 30 korun, takže si nechám zajít chuť a pak si aspoň u Václaváku v DMku kupuju studenej čaj. A kartáček na zuby – jeden z dnešních cílů 😀
Když jsem u Palladia, volá mi Radek, překvapenej, že nejsem doma. Já překvapená, že už doma jsou. Je pět, já to mám ještě tak na hodinku a něco, nevadí, užij si to. Užiju, neboj. Projdu Palládko, pak přes Poříčí na Florenc a do metra, na Háje a pak bus, jede mi jinej, než jsem chtěla, tak se pak ještě projdu, poslední zastávka dnešní je Albert a malej nákup a pak už opravdu domů. Děti nadšeně vítají, já se vítám s nimi a moje svoboda se pomalu a nenápadně rozplývá někam do ztracena….
Ale díky díky za volný víkend a aspoň malinkatou dovču jenom pro mě 😉
Pár fotek ze svatby a z mojí nedělní procházky 🙂