Týden na Kocábě

Máme tu poslední akci tohoto léta. Do poslední chvíle ale nevíme, zda odjedeme. 

Protože Lukáš v týdnu před případným odjezdem dobírá antibiotika a jde na krev, podle výsledků se rozhodne, zda je schopen akce, či nikoli. Kuba v braní atb pokračuje, stejně jako já. 

Krev Lukymu dopadne na jedničku a paní doktorka ho prohlásí za schopného. Takže můžeme jet. Já doberu poslední dávku, Kuba má vypočítáno na pondělí ráno. To ale nevadí, to už zvládneme. 

Odjezd je v neděli, takže balím až v neděli. Vzhledem k tomu, že to mám už docela nacvičeno, tak vím přesně, kam a pro co sáhnout. Tašky se plní a Radek je po obědě lifruje do auta. Děti protiblicí prášek a jdeme se nalodit. 

Chata, kam jedeme, se nachází v obci Bratřínov, u říčky Kocáby. Cca 40 minut cesty, takže pohoda. Děti nadšené, že už zase jedeme tunelem. Kuba nakonec neusne, v což jsem doufala, ale snad teda vydrží až do večera. Za chvíli jsme na místě srazu – hospoda u Holinků. Slezinky už na nás čekají. Dám si pivko, Radek nealko, chvíli posedíme, Kubu kryju deštníkem před sluníčkem. Když máme dopito, nasedáme do aut a vyrážíme na poslední úsek. Což je prašná a dost úzká cesta mezi polem, loukou, lesem, chatami a lesem. Bohužel narážíme na dost aut v protisměru, Mára, který řídí první vozidlo ale nekompromisně neuhýbá a tak protijedoucí auta jsou nucena vycouvat a někam se uhnout. Cesta mi přijde nekonečná, děti moc nechápou, kam to vlastně jedeme. Nakonec ale dojedeme, parkujeme auta podél cesty a začíná vystěhování věcí z aut, přesun dětí do chaty, která se ukrývá pod svahem, takže dolů po pěšince a kamenných schodech. Babička nás už vítá, paráda, jsme ve zdraví tu. 

Odpoledne se pak nese v duchu grilování, kecání, popíjení a seznamováním se s naším týdenním příbytkem. Klasika, voda teče, ale šetří se s ní, co to jde, takže mytí nádobí jednou dvakrát den, splachování záchoda s rozmyslem 🙂 . Elektrika je v závislosti na slunečním svitu – solární panely. Paráda, líbí se nám tu. 

Pánové s babičkou navečer odjedou a my s Lenkou zůstávame samy. Děti po véče se jdou sporadicky umýt, takže jen vyčistíme zuby a jde se na kutě. Spíme všichni v jednom pokoji, Kuba se Šárkou mají svoje postýlky, zbytek spí na postelích. Lenka přečte pohádku, já jdu mýt nádobí. Pak čekáme, až ta verbež usne, Luky klasika protesty, že se mu tam nelíbí a chce, abych tam byla. 

Lenka si sice sedla ven, já nakonec ještě Lukyho navštívila, přičemž slyším, že Lenka něco stěhuje, když sejdu dolů, vidím, že se přesunula ze zahrady na terasu. Proč? Ty vado, já si tam čumím do mobilu a najednou slyším zvuk, kouknu a vidím, jak mi po zahradě běží prase? To jako fakt nedám, proto se stěhuju. Po zbytek večera posloucháme v bezpečí terásky chrochtání a šustění v louce před zahradou, prase ale už nevidíme. 

Zápis z FB : 

Komu se styskalo po denicku? ? tak kdyby se náhodou někdo našel, už je to tu zase ?akorát jen dvě matky a čtyři děti ?

Ale tentokrát Kocába – polní podmínky, If bez signálu ?

Takze den první, den příjezdu ? Dojezd cca ve tři, sjíždíme se u Holinků ?po pivku a limce dolů, kde už nás ceka babicka ?vítáme se, snasime dolů věci, sedime, povidame… Mara roztapi gril, krkovicky mnam.. Na louku s If na signal a zase zpet… Tatove a babicka odjizdi, prochazka s detmi na hřiště a zpet, zubeni, pohadka a dobrou deti ? Ted sedime venku, vinko, a ani nedutame a poslouchame divocaky, jak rejdi par metrů od nás za plotem ?bude to super týden ?

 

Pondělí: 

Ráno vstávačka brzo. V noci dost často buzení, na tu 100% tmu si blbě zvykám. Lukáš mě celou noc obtěžuje, a já si musím svítit mobilem, abych viděla, kde se dítě nachází. Takže se moc nevyspím. Lukáš ráno oznámí, že jde kakat. Sotva se vrátíme ze záchodu nahoru, tak mi oznámí, že potřebuje opět kakat. Super. Nahoru už s ním pak nejdu a zůstaneme na gauči. Střeva se umoudřila a dítě vyžaduje snídani. Postupně se všichni budí, já si hodila po dlouhé době premiéru vaření na plynovém sporáku, kafe je potřeba. Venku je docela zima, tak děti oblékáme, dáváme holinky a vyhodíme je na zahradu. My se tak nějak vzpamatováváme. 

Když už není taková kosa, bereme batohy a jdeme s dětmi ven. Aspoň se tu porozhlídneme. Cílem je potok a házení kamenů, zpět hřiště, houpačky a pak zase na chatu, kde uděláme oběd, dneska rychlovka a dětmi oblíbené párky s kaší. Po obědě spinkat, jediný Luky zůstává vzhůru, já pospávám dole na gauči. 

Odpoledne po sváče jdeme do lesa, s košíkem. Překvapivě nějakou tu bedlu najdeme, já si vyřídím mobilní záležitosti, holt u mě je to honba za signálem. Děti se v lese vyblbnou, takže mise splněna. 

Po návratu na chatu poflakování na zahradě, blbnutí, pak véča – stylem pečivo a šunka na tác a rozeberte si to. Mytí – tentokrát sprcha a do postelí, Lukyho pravidelný protest, že spát ne a rozhodně ne sám, usíná. 

My si konečně uděláme véču – Lenka obalí a usmaží klobouky bedel, no ani jsme to nedojedly. Mňamka, ale bylo toho moc. Dneska sedíme vevnitř, je fakt zima. Noc podobná té včerejší, Luky si ze mě opět dělá prolejzačku. Ráno budíček, že jdeme dělat bobo. 

Zápis z FB: 

Den druhý ?

Ráno všichni před osmou vzhůru, maminky by klidne ještě spaly ? děti ale ne, a tak snídaně, holinky, bundy a trada ven.. Docerpani vody, což zaujalo hlavně Lukyho ?teto to je agregát? A nemůžeš ho ztišit? A to čerpadlo bere vodu odkud? A kam ta voda tece? … Před obědem prochazka k brodu házet kameny, chvilku hřiště a pak brkase a parky.. Krom Lukyho všichni poobedovy spanek, pak chvili zahrada, prochazka do lesa, odkud přinášíme plný koš bedel. Děti veca, koupel, pohadka a Luky prekvapive usíná první ?Maminky k vece obalene bedly, zradylko ?no a klasicky vinko a klídek ?

Úrazy žádný, jediny háček divocaci, kteří za plotem v louce řádí dnem i nocí ?no naštěstí stále za plotem, ale jinak pocitove nic moc ?

 

Úterý: 

Ráno je fakt v chatě kosa, takže Lenka zatápí. Venku teda snad něco nad nulou jenom, takže pobyt v chatě prodlužujeme, co se dá. Ono se to ale moc nedá, je tu málo místa a děti se furt hašteří, takže nakonec je navlečeme jak na severní pól, a vyhodíme ven. Tak si tak vcelku způsobně hrají, hádají se, klasika. Ale jinak docela dobrý. 

K obědu zapečené těstoviny, do půlky pekáče dáme bedly, ty jsou pro nás. Dětem chutná a nám taky. Poobědový spánek a pak sváča a zase ven. Dneska jdeme na Rewaston, což je další osada, paráda procházka, opět házení kamenů, chytání signálu, počasí super, takže si to užijeme. 

Zbytek dne stejný, jako předchozí, véča hromadná z jednoho tácu, každý si vezme, kolik chce a pak mytí a spát. Aby Luky nedělal scény, půjčím mu základnu od chůvičky a kreslící tabulku, než usne, tak slyšíme, jak si tam čmárá a funí do chůvičky, je skoro horší než divočáci. My s Lenkou opět na gauči, v kamnech se topí a my si užíváme klidu. 

Zápis z FB: 

Den třetí, matky v akci ??

Ráno zase před osmou všechny děti vzhůru… Nehrajeme na hrdiny a zatapime ♨prdeleni okolo chaty, pak If stále že jdeme na procházku… Pořád nechápu proc, děti jsou hodne ?v lese pochopim ? chtěla na signál ??? po návratu rychlý oběd, zapecene těstoviny, maminky i s houbami ?po obede spí Kuba, Patik a If, ostatním se nepostesti ? po spánku nespanku svačinu a pak prochazka přes Rewaston az k potoku, kde deti dostávají za odměnu lízátka ?pomalý návrat domu, zastávka na hřišti, domu, večeře, opet zatapime a děti spát a my vínko ??

Urazy: Patrik zakopl a dle jeho popisu skoro smrtelne odřeniny, když mu Luky sdělil, že teda bude muset do nemocnice a tam ho budou pichat, zazracne se uzdravil… ???

 

Středa: 

Ráno klasika. Snídaně, kafe, topení, pak ven, čekání na sluníčko, děti si hrají.

Dneska nevaříme, protože máme objednaný oběd pro všechny v hospodě. U Holinků, tam, kde jsme měli sraz v neděli. V půl dvanácté se oblékáme a vyrážíme na cestu. Samozřejmě si po deseti minutách cesty vzpomenu, že jsem zapomněla v chatě nosítko. Cesta je něco přes dva kilometry, ale nevím, zda to Kuba po obědě zvládne, takže se pro něj vracím. Lenka pokračuje zatím dál, doufám, že ji najdu. Když sestupuju k chatě, co nevidím. Deset minut jsme pryč a už nám to tu okupují prasata. Zatím stále za plotem, ale jak mě vidí, utíkají. Beru nosítko a vracím se za Lenkou. Potkávám jí v sousední osadě Askalona. Pak už jdeme zase všichni, děti cestou blbnou, ale šlapou vcelku statečně, i Šárka, která se dokázala cestou krapet pomlátit. 

Už to celkem paří, tak se těšíme do hospody, s tím, že si radši asi sedneme dovnitř. Nakonec ale zůstaneme venku, protože na ten volný stůl, co se chystáme obsadit, sluníčko tak nesvítí, páč je tu slunečník. 

Patrika a Lukyho necháme venku, my jdeme se zbytkem dovnitř objednat pití a vybrat si jídlo. Volíme guláš pro všechny. Sice si chvíli počkáme, ale děti nás baví, takže se to dá. Vedle sedí podivný muž, trochu posilněn pivem, se psem, který vcelku obtěžuje okolní stoly. Zakazujeme dětem na psa sahat, což pán nelibě nese. Pak trochu nelogicky dojde dovnitř a koupí dětem lízátka, která nám přináší hospodský. Pán se vytahuje, že je děti mají od jeho psa. Asi chce, aby si s tím čoklem děti hrály. Což my nechceme, protože děti se toho vořecha spíš bojí. Pán má divné kecy. Dostáváme jídlo, tak se jdeme ládovat. Trochu nám ta přítomnost pána vadí. Ještě trochu víc nám vadí přítomnost žebrajícího psa. Když dojíme, děti se pouští do lízátek. Pak jdou pánovi dělat radost a my ho stále ignorujeme, jen děti korigujeme. Nakonec to stejně dopadne tak, že děti po psovi jdou a snaží se ho zmučit. Dobře mu tak.  Nicméně jdeme platit a vyrážíme na cestu zpět. Kuba do nosítka, nadšen. Šárka po svých, ale pak už nemůže, tak ji Lenka nese na krku. Mládenci pobíhají kolem nás, na Askaloně se zhoupnou na místních houpačkách, ale my hned jdeme dál. Kuba chce z nosítka ven, neusnul, neva, půjde spát v chatě. Dojdeme tam, já ho dám do postýlky, kde sice hodinu je, ale nespí ani omylem. Dneska tedy nespí žádné z dětí. Tak snad večer zapadnou v poklidu. 

Večer přijede Mára se slíbeným nákupem, přece jenom, lednička je malá a moc nechladí, takže je potřeba nás průběžně zásobovat čerstvými surovinami. Chvíli se s námi zdrží, pak jede a my zase samy. Koupání, uspávání a klid. Dneska teda máme taky dost, takže jdeme spát o něco dřív. 

Zápis z FB: 

Matky v akci, den ctvrty ?

Dnes budicek az v osm a celkem klidna noc, takze super.. Snidane, zatop, chvilku hrani a blbnuti uvnitr, pote uz se to fakt neda a tak se vsichni nekolika vrstvami obalujeme a jdeme ven. S If strategicky presouvame zidle na slunicko a za chvili uz to i hreje… Deti si hraji, perou se, breci, smeji ?? v pul dvanacte vyrazime na obed k Holinkum do hospody. Sarka hned nahore pada a rve a rve a rve a uklidnuje se, koukne se na koleno, z ktereho ji tecekrev a rve jeste vice ? If si vzpomnela na manducu a vraci se, ja se ctyrmi detmi pokracuju sama dal ??? potkavame kupodivu i par lidi a ti na me soucitne koukaji ? Do hospody dojdeme uz bez dalsiho karambolu, objednavame si piti a gulasek a za chvili to mame vse v sobe. Deti dostali od mistniho pana lizatko a jako podekovani ho min. hodinu bavi svymi vystrelky ? pak upevneni Kuby na If do nositka, dalsi drzka a nasledna krev a panika Sarky a vyrazime zpet na chatu. Nakonec ja Sarku na koni, If Kubu v nositku a kluci behaji okolo nas. U chaty voda a relax, cim jsou nevyspale deti unavenejsi tim vetsi delaji kraviny, klasika… Dojezd Mary se zasobami, trochu se zpozdenim oproti puvodnimu planu, ale bez zapomenuteho vina to proste nejde ? diky milacku ? no a pak vecere, srdceryvne louceni, koupel a spanek a my maminky konecne vinko ?

 

Čtvrtek

Týden se nám krátí. V sobotu je karneval, sice jsem část vybavení udělala ještě v Praze, ale dost toho ještě zbývá. Vzhledem k tomu, že jsme s Lenkou vymyslely převleky ala malíř a barvičky – musíme vyrobit malíře. To bude Lenka a jako správný malíř bude mít plášť. Ten jí dala máma z nemocnice, a my ho chceme pokreslit. Nakonec se toho chopí děti a počmárají vodovkami každý kousek látky.

Necháme plášť usušit na sluníčku a první bod máme splněn. Děti pak blbnou s vodovkami ještě docela dlouho. 

Dneska máme další zpestření. Dorazí nám kolegyně z práce, i s miminem. Mimino je holčička Ellinka a my ji vidíme poprvé. Jana sice přijíždí s menšími problémy, ale nakonec je tu a jde si s náma povídat, hrát s dětmi, no prostě si užijeme dospělou osobu, která nám navíc zabaví naše děti, prima 🙂

Odpoledne po spaní se jdeme projít, aspoň kousek, tam, kam se dostane i kočár. Děti se vyběhají, vysomrují od jedné tetičky čokoládky a zase si hodí pár kamenů do vody. Hřiště a zpět. Jana se pak pomalu dekuje zase domů a my jdeme dělat večeři a uložit děti ke spánku. Jim se teda moc nechce, z chůvičky slyšíme poměrně dlouho halas a smích. Ale nevšímáme si toho a děláme, že nic. 

Zápis z FB: 

Den paty, vytvarny ?

Dopoledne jsme s detmi vyrabeli plast na karneval, moc se povedl ?pri cerpani vody, dosel benzin, i s tim jsme si za asistence deti poradily ?dorazila nam na navstevu Jana s Elli i prestoze najednou nebyl signal ? k obedu sekacka s brkasi a pak relax… Odpo opet vytvarne okenko s tetou Janou, kresleni kridami vsude, uvidime co na to zitra babicka ? prochazka, louceni s holkama… Pak na popud If opet koupani ??? coz je co rict, pohadka, do ted blbnou a zlobi ? my vinko a delame ze nic ??? zitra dojezd tatinku a babicky, nas tyden pomalu konci, ale my si ho stale uzivame plnymi dousky ?

Pátek:

Dneska večer nám přijedou tatínkové a babička. Ale času dost. Venku krásně, tak děti hned po snídani upalují na zahradu. My se tak trochu pouštíme do úklidu, aby nám babička nevynadala 😀 

Protože jsme dneska vstali poměrně pozdě, tak nám moc nedochází, kolik je hodin a že nám obědní doba trochu utíká mezi prsty. Jakmile to zjistíme, tak hned k plotně a vařit. Děti otravují a docela se hašteří a furt se řeší nějaké rozbroje. Občas ale jsou i vcelku roztomilí 🙂

Konečně jdou spát, Lenka dělá karnevalové čepičky pro děti a já i přes skoro odpadlý prst myju nádobí. Když se děti vzbudí, blbnou na zahradě a pak se všichni sbalíme a jdeme do osady na hřiště, kde se koná hromadná Honba za pokladem. Je tady docela dost dětí a vypadá to, že to bude trvat fakt dlouho. Moje děti to teda vůbec nebaví, Patrika to docela zaujalo, Šárce je to jedno. Nicméně všichni statečně Honbu absolvujeme, potkáváme se i s tatínkem, který dorazil první, ale zase se odpojuje a jde do chaty, což Lukáš docela těžko snáší a brečí. Pak ho navíc vystraší i čarodějnice, ke které si děti mají chodit pro amulety, prostě ne a ne, takže amulet si vyzvedl jen Kuba. Podruhé se ani jemu ale už k čarodějnici nechce, aby vzal i amulet pro bráchu. Tak jdeme dál, zase luštění otázek z pohádek, zase somrovačka čokoládiček od tetičky, vybírání nakreslených elfích kamenů, ty jsou opravdu krásné, a jsme zase na hřišti, kde si děti vyzvednou poklad – baterky a knížečka s mapou Honby a pohádkami, otázkami, kvízy. Baterky super, děti hned svítí. Baterky asi mají být použity na noční hru, té se ale naše děti rozhodně účastnit nebudou. Tatínkové nám jdou naproti, dorazil už i Mára, takže společně jdeme zpět do chaty. Děti natěšeny na babičku, ta ale nechala mobil v chatě a šla na návštěvu. Skoro to vypadá, že se jí děti nedočkají, nakonec se těsně před večeří zjevuje. 

Dáme zase gril, děti pak umejt a spát. Já si tropím další úraz a ukopávám si prst na noze o obrubníček u krbu. Bože, to je bolest. 🙁

Večer trávíme společně venku, natěšeni na prasata, no ale vzhledem k noční bojovce a šílenému jekotu strašidel i dětí, se prasata tentokrát drží dál. Jen jedno čmuchá kolem potoka, nebojí se, ale dál taky nejde. Tak na to kašleme, dopijeme víno a jdeme všichni spát. Radek s námi nahoře v pokoji, ustláno na zemi, Mára dole u gauče, který, jak jsme zjistili, se už rozložit nedá, rozbito. Tak poslouží nafukovací matrace. 

Zápis z FB: 

Takze posledni vecer, uz to konci ?

Rano jsme vstali az v devet, dnes je konecne teplo ?deti nemusi mit ani „zimni“ obleceni ? prdeli se po zahrade, cerpame vodu, myju If hlavu a sama si davam sprchu, preci jen se nam dnes vrati tatinkove ? v pul jedny zjistujeme cas, jsme trochu v soku kolik uz je hodin a rychle delame obed.. Po o deti spat, If myje nadobi a ja dodelavam cepicky na karneval ? mrkvickovy salat a jdeme na Honbu za pokladem ? deti natesene, sraz na hristi, pohadka a vyrazime… Cesta dlouha, pro nase deti krom Patika i ne moc zajimave, ale dame to a poklad najdeme ? baterky, jooo ?? jdeme dom, tatinkove nam prisli naproti, babi se nam ztratila, ale nakonec dorazila a deti stastne ? grilovacka, uspavani dnes fakt divoke zvere a ted sedime při petrolejce a vinku venku a poslouchame rvouci deti na bojovce ?

 

Sobota: 

Poslední ráno na chatě. Od devíti jsou olympijské osadní hry. Takže my s Lukym vstáváme po sedmé, zbytek se tak nějak trousí, snídaně, balení batohů a před devátou vyrážíme, abychom stihli začátek. U nástěnky před hřištěm zjistíme, že je čas posunut na desátou. Bezva. Co teď? Padne návrh na házení kamenů do Kocáby, tak jdeme k Rewastonu, kde strávíme ve stínu mezičas, děti spokojené, v holinkách se brouzdají vodou, hlavně Luky, takže má tepláky úplně mokrý. Patnáct minut před desátou to otáčíme a jdeme zpět. Cestou sem děti opět vyžebraly čokoládičku, na zpáteční cestě ale mají zákaz 🙂

Na hřišti už jsou děti – soutěžící. Převlékáme naše děti do kraťasů a tenisek, v holinkách by toho moc nenasoutěžily. Lenka našla cestou na Rewaston Šárce klíště, úplně pidi, no a já to samé nacházím i Lukymu na krku. Máme ještě čas do začátku, tak vytahuju houbičku a mýdlo a už mu rejdím po krku, u čehož se chlapec náramně řehtá a kroutí se jak had. Nakonec klíště pouští svou kořist a já ho rozmáznu o šutr. Na další prohlížení těla není čas, už nás volají k zahájení her. 

Úvodní řeč, rozdělení do družstev, fasování kartiček. Vzhledem k tomu, že jsme začli o hodinu později, máme asi 12 disciplín, které jsou individuální, tak to zase bude pěkná čekačka. Venku vedro, když děti odsoutěží, tak s nimi do stínu, Lukáše to opět nebaví a vůbec nechápe, co při soutěžích dělat. Patrik se ale snaží a vyplatí se mu to. Když konečně absolvujeme všechny stanoviště, dokonce si i děti vystřelí ze vzduchovky, to jsme nečekali, že by to dali zkusit i mrňatům, tak je konec.

Vyměňujeme získané penízky – kartičky za dárky, které si vybereme ve stánku, a hned, jak máme vybráno, mizíme s dětmi na oběd. 

Dneska nám pohoštění připravila babička, přivezla kuřecí roládu, knedlíky, udělala špenát. Ládujeme, a děti na kutě. Předtím ještě pozorujeme prase, které úplně neohroženě přileze k nám na zahradu, hledá, co by kde sežralo, nebojí se nás ani na metr, babička po něm začne házet špalky dřeva, prase si je očuchá, nic k jídlu. Docela trvá, než se podaří ho zahnat. No, chtělo by to fakt novej plot 🙂 

Já pak zapadnu do postele taky, Radek mě za chvíli následuje. Budím se před půl čtvrtou, v pět je karneval, to stíháme. Akorát, že po karnevalu jedeme domů a nemám nic sbaleno. Tak rychle balím, Lence pak barvím konečky vlasů, aby jí ladily k vousům malíře. Radek pak vstává taky, děti převlékáme do oblečení jednotlivých barviček, nasazujeme čepičky, které jim neustále padají. 

Razíme na hřiště a nelibě neseme, že je pět a nikde ani noha. Zase zdržení, achjo. Aspoň že si děti můžou sednout na lavičku. Pomalu a nejistě se scházejí další účastníci karnevalu, ale i tak to trvá další půl hodinu, než jsou tu všichni a může se vyrazit na průvod. My přišli první, ale všichni se postavili před nás, takže naše barvičky půjdou skoro jako poslední. Snad to děti vydrží. Opět je to nebaví, představování každé masky zvlášť, ale naštěstí se to pak rozjede, já odbíhám k Lence, děti čůrat, předávám bonbonky, motivace musí být. Konečně přicházejí na řadu, potlesk,  ztrácení čepiček, pak zase na konec se zařadit, poslední průvod a konec.

Vyhlášení olympiády, předání cen a konečně se loučíme a jdeme na chatu, dětem kinedryl, dobalení posledních věcí, ostatní vzápětí přicházejí za námi, my v sedm jsme připraveni, Radek odnosí věci nahoru, narve je do auta, my se loučíme a nasedáme a jupí, zvládli jsme to a jedeme. Vyhazujeme odpadky, děti fasují lízátka, Luky nějakej divnej, asi únava. Ještě zastavíme u Alberta, nákup a dom. Rychle vybalit věci, děti vydrbat, večeře, Luky stále divnej. Jde se spát, v noci Luky teplota, čípek, paráda, co to zase je …

Každopádně týden super, děkujeme moc za azyl Lence a hlavně babičce, která nás tam nechala pobejt. Těšíme se za rok 😀

Fotky v galerii – směska ode mě, Lenky, Radka, Máry … jediná babička nefotila 😀