Po znovuobrození Modré Vopice, což je podnik na Vysočanech, se Radkovi povedlo mě tam během tří dnů vytáhnout již podruhé.
Dne 24.8.2009 nám měl být naservírován večerní chod v podobě několika kapelek, jehož hlavní hvězdou ( no jak pro koho 🙂 ) měli být američtí Pro-Pain. Jenže to bych nebyla já, abych tam šla kvůli nim, když na upoutávce byli zmíněni i moji Ataráčci 🙂
Naše posádka v podobě já, brouček, John, Móňa, Pája a Budín, se postupně dovlekla na místo konání a zabrala poměrně výhodnou pozici k pohodlnému sledování večerního dění.
První na řadu v půl osmé přišli domácí Luca Brasi…tuhle kapelku si poslechnu celkem ráda, chlapci to pojali slušně, jenom zpěvákovi to občas ve vyšších polohách ulítlo.
Asi za 40 minut poté, vyskočili na venkovní pódium očekávaní Pro-Pain. Já je teda takhle naživo slyšela poprvý, docela jim to šlapalo, naši kluci dokonce zvedli prdelky a šli juchat do davu. My s Móňou a Pájou zůstáváme přilepení na naší lavici. Móňa v průběhu konstatuje, že jí to všechno zní stejně, že od začátku nepoznala, kde jedna skladba končí a další začíná. No má trochu pravdu, ale mě to bylo jedno. Hudebně ale ok.
Jelikož se chýlilo k desáté večer a jak známo, to mají slušní lidé nerušeně spát, tak se třetí kapelka musela uklidit dovnitř, na malé pódium. K mému překvapení ale nevystoupili Atari Terror ale Scream of the Lambs, kteří mě teda fakt ničím nezaujali. Spíš přemýšlím, proč je harmonogram akce takový a já si na svoje kluky musím počkat až nakonec. Přestojím první krizi, kdy hloubám, zda se na to nevykašlat a jet domu, a nebo…no pozdě, páč brouček právě nese další pivka. No Jehňátka pomalu končí svoji pastvu a kolem se rozprostírá ticho. Atari evidentně neřeší, že lidi by třeba už taky chtěli jet domu, no co…poslední busy pomalu odjíždějí, máte smůlu … 🙂 a svůj vercajk rozbalují jak nejpomalejc to jde. To už se s námi loučí i Pája, který jako poslední z naší sebranky vydržel a utíká právě na ten poslední autobus. Ostatní to vzdali už v půlce Jehňat. Je 23.10 a lidí pořád hafo a taky vedro.
Stojíme u pódia a čekáme, až se pánové vyblbnou a začnou konečně hrát. No měli kliku, protože během pár minut to opět slušně rozbalili a nenechali nás přijít o ten parádní zážitek, jak to ostatně oni fakt umí. Poskakujeme do rytmu a odstrkujeme lidi, kteří se na nás valí – to pokaždé, když Kurz má už dost pobytu na pódiu a vtrhne dolů do kotle a všichni si hrajou na přetlačovanou 🙂
Poslední 2 songy jako přídavek, já mám druhou krizi, balíme a razíme pěšky na Palmovku. No nic nejede, tak se plazíme ztichlými ulicemi směr Karlín. Poslední dvě zastávky už chytáme tram a pak hned šup do hajan. No zase povedená akce no 🙂
No a ještě nezbytné fotečky.