{wp-gallery-remote: gallery=0; rootalbum=27081; imagefilter=include:27150;}Rok se s rokem sešel a tradice pokračuje. Letos jsme se již dopředu dohodli, že změníme lokalitu. Helí zarezervovala v termínu 3.-6.10. ubytko v sympatickém penzionu U Brány, kam měl Jirka dobré reference od kolegů z práce. Konečně byl čtvrtek, napěchovali jsme se do auta a kolem 11h hurá směr Znojmo.
Cesta celkem v pohodě, dálnice se sice opravuje, ale žádný zásadní problém se nekonal. Dokonce jsme se potkali s druhou posádkou na pumpě v obci Vílanec, kousek za Jihlavou. Nakrmili jsme tam prcky a zbytek cesty už jeli spolu.
Penzion dostál svých referencí a přivítali nás sympatičtí majitelé. Auta jsme hodili na dvorek a šli okouknout pokoje. My si vlezli do toho menšího a na Helí s Jirkou zbyl velký apartmán s předsíní, druhým pokojem a kuchyní zvlášť. Ideální na večerní posezení 🙂 . S Jirkou jsme vytahali věci z aut, krátké zabydlení a hurá do města shánět něco k obědu.
Jirka zastavil 2 městské policistky a ty nás poslaly do Cafe Muzeum. Nelitovali jsme, příjemné prostředí, milá obsluha, výborné jídlo. A také jsem poprvé ochutnal pivo Hostan, původně Znojemské, ale dnes již vařené v Brněnském pivovaru. Prckové sice trochu řádili, ale vynadáno jsme od nikoho nedostali 🙂
Odpoledne jsme se courali s kočárama po městě a marně hledali nějaký burčák. Navečer nám majitelé penzionu prodali alespoň jejich víno, dali jsme si Ryzlink Rýnský a Savignon. Vylemtali jsme ho pěkně ve větším apartmánu a zakusovali dobrotama (rozuměj brambůrky, olivy…) z krámu. Na kutě se šlo pak velice snadno 😉
{wp-gallery-remote: gallery=0; rootalbum=27081; imagefilter=include:27376,27395,27454,27453;}
V pátek ráno vstávám první a jdu nakoupit čerstvé pečivo do Karlovy pekárny, za rohem ještě objevuji krámek s mléčnými výrobky a beru farmářské mléko, dobrý sýr a máslo. Snídaně mňam.
Na doporučení paní majitelky se vydáváme dolů k řece Dyji. Nejprve navštívíme Muzeum motorismu. Je tu opravdu velké množství historických vozidel, motorek a artefaktů s nimi spojených. Po prohlídce jdeme po levém břehu Dyje až do Louckého kláštera, kde sídlí podniková prodejna Znovína Znojmo. Tam prý jistě seženeme burčák, protože se furt sbírá a prostě tam musí být. Jó prd. Hned po příchodu nás vítá cedule, že burčák se prodával jen v září a v říjnu máme prostě smolíka. Nechce se nám tomu věřit a jdeme se utvrdit dovnitř, kde nám hned po otevření dveří hlásí „nemáme“ 🙂
{wp-gallery-remote: gallery=0; rootalbum=27081; imagefilter=include:27187,27236,27248,27289;}
{wp-gallery-remote: gallery=0; rootalbum=27081; imagefilter=include:27310,27338,27345,27358;}
Zklamaní se jdeme alespoň najíst do místní restaurace s kuželkárnou u plovárny, ale prostředí i jídlo žádná sláva. Vracíme se stejnou cestou podél řeky a situaci alespoň trochu zachraňuje veselý pán, co otevřel pod železničním mostem občerstvení U Pilíře. Tam si dáme pivko z Černé Hory.
Následuje opět brouzdání po městě a půl hoďky před zavíračku ještě zakotvíme v Karlově pekárně na kafčo a dortíky. Pak Jirka zahlédne u někoho za oknem v restauraci burčák a jde vyzvídat, kde ho vzali. Prý v nějaké pizzošce kousek od Slepičího trhu. Helí s Jirkou jdou dom a my s If pátrat po burčáku. Nakonec se zadařilo v Italské restauraci v ulici Horní Česká, kde bereme 4 litry. Ty pak padnou večer opět v apartmánu u Helí s Jirkou.
V sobotu máme v plánu výlet přes Kraví horu. Těšíme se, že konečně uvidíme vinice, jak jsme zvyklí z Mikulova a okolí, ale okolí Znojma je v tomto bohužel daleko za očekáváním. Nicméně výhledy jsou pěkné a hlavně, že jsme všichni na vzduchu 🙂 . Pokračujeme pak přes Konice do Popic, kde máme tip na hospodu na oběd. Ačkoli dnes celkem fouká, rozhodneme se usadit na zahrádce. Padla nějaká ta polévka, výpečky, mufloní guláš i ledvinky a zapíjelo se pivem a burčákem. Obsluha i jídlo fajn. Přes pole pak vyrážíme na východní kraj Konic a tam se napojujeme na zelenou turistickou. Pokračujeme do Nový Šaldorf-Sedlešovice, kde máme tip na sklípky. Nekecali a opravdu je tu ulice, sklípek vedle sklípku. V jednom požádáme o burčák a dostaneme mnohem lahodnější než ten včerejší a za super cenu (4 vrchovaté sklenice za 50,-). V klídku vypijeme na lavici a pak pokračujeme Sedlešovicemi k Louckému klášteru a starou známou cestou proti proudu Dyje. Zastávka na pivko U Pilíře je samozřejmostí.
{wp-gallery-remote: gallery=0; rootalbum=27081; imagefilter=include:27619,27640,27670,27676;}
{wp-gallery-remote: gallery=0; rootalbum=27081; imagefilter=include:27700,27703,27739,27738,27758;}
Večer tak lenošíme a lenošíme, že nakonec bez domluvy zůstávají obě posádky ve svých pokojích.
V neděli posnídáme, stejně jako v sobotu, v restauraci penzionu, paní je milá a furt by si povídala, taky je celkem hotová z našich prcků. Trochu předbalíme a jdeme se ještě podívat do města. Pobyt zakončíme tam, kde jsme začali, obědem v Cafe Muzeum. Prej žebírka, ani jsem je nemohl dojíst, jak to bylo velký 🙂
{wp-gallery-remote: gallery=0; rootalbum=27081; imagefilter=include:27791,27834,27853,27861,27871,27886;}
Ještě trochu pokochání výhledy od sv.Mikuláše, koupit nějaké víno od majitelů, naskládat se do aut a jede se domů.
Pěkná, ale krátká dovolená. Asi se sem budeme muset vypravit i příště 😉
Na závěr klasicky pár fotek