Kluci milují vlaky, tramvaje a všechny podobné hromadné dopravní prostředky.
Dneska je prvního května, je volno, Radek mi ráno smontuje předběžný dárek k narozkám – židli k psacímu stolu, a pak se pustí do montáže kolejnic na zastínění na lodžii. Po obědě jde Kuba spát a já předtím oběma slíbím, že až se Kuba vzbudí, že dáme sváču a pojedeme na výlet vlakem.
Vzhledem k tomu, že bydlíme skoro u zastávky, tak stačí dojít tam, sednout na vlak, dojet třeba dvě stanice někam a pak se vrátit, případně zase zpět popojet.
Nakonec vyrážíme v 16 hod, dojdeme na zastávku, vlak jede za 10 minut, plán jsou Kolovraty, což je od nás druhá zastávka. Vlak přijíždí na čas, je ale plno, takže si nesedneme a jsme na nástupní plošince. V Uhříněvsi ale dost lidí vystoupí, tak kluky na tu jednu zastávku posadíme a ti si konečně ten kousek jízdy užijí ( celková jízda vlakem činila neuvěřitelných 7 minut 😀 )
V Kolovratech vylezeme, a vydáme se ke šraňkám, které ovšem Kuba posléze odmítá opustit, takže musíme trochu zvednout hlas, jinak se nikam nedostaneme. Radek kouká na cestu na mobilu, snažíme se trefit někudy do Uhříněvsi. Jdeme mezi baráčky, skrz parčík, podél potůčku, pak kolem čističky odpadních vod, kde klukům vysvětlím, k čemu je to dobré ( moje praxe ze školy se konečně zase jednou hodí 😀 ). Lukyho to dost zajímá, takže řeší přívody vody do domácností a odtoky a kam to teda všechno teče a jak se to čistí…. 😎
Po exkurzi pokračujeme dál, pěkná lesní cesta, Luky se neustále na něco vyptává. Dojdeme k tunelu, nad kterým jezdí vlak, a za tunelem je super park, dokonce vidíme u jednoho rybníčku i bobra. Nebo jemu podobnou savčí havěť, vedle něj sedí rybáři, nikdo se navzájem neruší, zvíře spokojeně ohlodává klacík, tak si ho dojdu vyfotit.
Kluci se shánějí po závorách, a hřišti, naším cílem je teď pivovarská restaurace, kde hřišťátko mají. Už jsme v Uhříněvsi, Kuba nechce jít, ale musí, dneska se prostě nosit nebude. Dojdeme do restaurace, sedáme na zahrádku, děti chtějí hned něco jíst, dostanou přesnídávku, napít a šup si hrát, my pivko a nakonec se rozhodneme si objednat jídlo, Radek má v merku guláš a já si dám panenku s grilovanou zeleninou a hranolky, které mám v plánu cíleně obětovat dětem. Kluci je samozřejmě rádi přijmou, včetně kusu mého masa a Kubovi dokonce zachutnal grilovaný lilek.
Po večeři se domluvíme, že se vlakem domů nevrátíme, což dětem ale nesmíme říct, takže dojde na historku, že vlak se rozbil a nejede a že musíme domů pěšky. Ono to není daleko, mně to nevadí, děti celou cestu řeší rozbitý vlak. Kuba nadává, ale ťape, zkouší na nás i slzičky, ale ne, musí po svých. Zanedlouho Luky hlásí náš komín, pak naše domy a náš val a vida, jsme opravdu za humny. Projdeme louku a jsme u baráku. Děti trvají na tom, že mají ještě hlad, takže dostanou něco málo jídla a pak hned vana a na kutě, problém s usínáním nemá nikdo, včetně nás, po salátu uvadám na gauči, a vcelku brzy se oba přesouváme do postelí.
Vydařený pár hodinový výlet do vedlejší vesnice 😀 A Kubův rekord – cca 7 km čisté chůze 😀