Mikulov 2011

Poprvé jsme byli na Moravě loni. Byl to svatební dárek od kamarádů na víkendový pobyt v Pavlově a výborně jsme si to s ostatními užili…

S letošní nabídkou od Helí jsme tedy neváhali a prodloužili si státní svátek ve středu 28.9. až do neděle. Tentokrát se jelo do Mikulova, malebného vinařského městečka.

Ve středu jsme tedy v poklidu vstali, sbalili, naložili kola na Růženku a hurá na východ. D1 byla kupodivu celkem v pohodě, takže jediné, co nás trochu zdržovalo, byl odpor kol na střeše.

Po příjezdu jsme se ubytovali přímo na náměstí U Zajíce, kde Helí zarezervovala dva dvoulůžáky. Helí s Jirkou jeli po vlastní ose a protože si udělali cestou zastávku v Třebíči, nečekali jsme a šli okouknout město. Začali jsme pivkem U Zajíce a poté sháněli něco na zub. V informacích na náměstí  nám poradili 3 restaurace. My si bohužel, jak jsme později zjistili, vybrali asi tu nejhorší variantu U Obřího soudku. Pomalá a neochotná obsluha v poloprázdné restauraci, no alespoň, že ten gulášek jsem měl dobrý.

V podvečer přijíždí druhý páreček a po ubytování a pivku U Zajíce se vyráží do města. Jirka tu již byl, takže je vedoucí zájezdu a vede nás přes Kozí hrádek do ulice se sklípky. Po krátkém kufrování ji nacházíme, je tedy opravdu notně zapadlá, v prvním sklípku mají ale narváno. Naštěstí je hned vedle další U Jožky, kde je sice také samá rezervace, ale nás čtyři ještě někam narvou. Chutnáme tedy růžový burčák, na ostatní je ale moc sladký, takže přecházíme na bílé a promašťujeme klobáskou, sýrem a olivami.

{wp-gallery-remote: gallery=0; rootalbum=16393; imagefilter=include:16394,16398,16413;}

Sklípek je pěkný, je to prostor v přírodní skále. Vínečko teče proudem a čas letí. Končíme ani nevím kdy a jde se do hajan.

Ve čtvrtek ráno se má vyrazit hromadně na kola, ale Jirkovi není dobře ( jj, vína z Moravy 😀 ), takže ráno jdeme ve třech na nákup snídaně do místní Jednoty a poté vyrážím na kolo jen já a If. Jedeme kolem Stolové hory, přes Klentnici (tady je parádní sjezd) a za serpentýnou pod Děvínem If zjišťuje píchlé přední kolo. Na vše jsme připraveni, ještě v Praze jsme koupili 4 náhradní duše, takže hurá na výměnu. Vše jde jako po másle, než zjistíme, že se nedělá již jen úzký a autoventilek (na oba má 3 roky stará pumpička bez problémů pasuje), ale i nějaký třetí, prý „francouzský“. Tady jsme bez šance, takže jdeme lepit. Lepení je ale vyschlé (divné, nikdy jsme ho nepoužili 😀 ). Náš výlet zachránila obyčejná náplast, pro kterou se If vracela na pokoj, kvůli bebí ze snášení kola po schodech, aneb štěstí v neštěstí.

{wp-gallery-remote: gallery=0; rootalbum=15980; imagefilter=include:16011,16014;}

Pokračujeme tedy do Pavlova, kde zavzpomínáme na loňský rok, pivkem u Floriána. Následuje sjezd až k přehradě a doprava po silnici do Milovic. Za přítokem Dyje se napojujeme na červenou a pokračujeme přímo po hrázi. Všude je plno rybářů a karavanů, jen ta voda je nějaká divná 🙂

{wp-gallery-remote: gallery=0; rootalbum=16393; imagefilter=include:16455,16461,16467,16470;}

Dále jedeme do Šakvic. Tady si dáme pauzu na oběd, objevujeme totiž výbornou restauraci se zahrádkou, točí Černou Horu a výborně vaří. Tady také definitivně došla baterka v mém novém mobilu, kde jsem zkoušel aplikaci Sport Tracker. Jak jsem později zjistil, v případě vybití se nedochová jediný údaj ze záznamu trasy, takže někdy příště 😉

Sjezdem po polní cestě se dostáváme opět na hráz a jedeme podél vody až do Strachotína. Na další objíždění vody již pečeme a jedeme po hlavní přímo na druhý břeh do Dolních Věstonic, pokračujeme do Horních Věstonic a ve vesnici Perná uhýbáme doprava na Bavory. Všude jsou krásné vinice a za Bavory k tomu ještě hustej krpál 🙂

{wp-gallery-remote: gallery=0; rootalbum=16393; imagefilter=include:16482,16500,16506;}

Po zdolání kopce dáváme šťavnaté jablko přímo ze stromu a napojujeme se na známou silnici těsně nad Mikulovem. Tady také náhodou potkáváme Helí s Jirkou na kole a společně dojíždíme do ubytovny. 46km za námi, sprcha bodla a pak na večeři do Hospůdky pod zámkem v židovské čtvrti. Dnes má Helí narozeniny, tak nesmí chybět malé překvápko 😉

 

V pátek konečně vyšel hromadný cyklovýlet. V plánu jsou Valtice. Z náměstí vyrážíme na druhou stranu než včera a za železniční stanicí se napojujeme na Mikulovskou cyklotrasu. Následuje asi 7km po parádní cestě podél kolejí a pak odbočujeme doprava na Úvaly. Tam si dáváme burčák na nádherném statku.

{wp-gallery-remote: gallery=0; rootalbum=16393; imagefilter=include:16530,16533,16536,16539;}

Pokračujeme kolem hraničního přechodu Valtice / Schrattenberg, tam krom If navštívíme Muzeum železné opony.

{wp-gallery-remote: gallery=0; rootalbum=16393; imagefilter=include:16551,16557,16560;}

Před Valticemi se ještě stavíme na Kolonádě na Rajstně

{wp-gallery-remote: gallery=0; rootalbum=16393; imagefilter=include:16566,16578;}

Následuje oběd v našem hlavním dnešním cíli, ve Valticích. K tomu dobře posloužila Valtická Rychta s příjemnou zahrádkou.

{wp-gallery-remote: gallery=0; rootalbum=16393; imagefilter=include:16593,16596,16599;}

Zde také pro jistotu vypínám sport tracker. Baterie je sice dost (vypínání displeje za jízdy výrazně pomohlo), ale jsme tu hlavně kvůli přírodě 🙂 Výsledek dosavadní dnešní cesty:

Vyjíždíme z Valtic na sever a za železničním přejezdem uhýbáme na polní a následně parádní lesní cestu, kde v krátkém sledu stavíme postupně u Randez-vous, Svatého Huberta a Tří Grácií

{wp-gallery-remote: gallery=0; rootalbum=16393; imagefilter=include:16617,16626,16647;}

Sešup k Lednickým rybníkům a podél jejich severní strany, se přes Rybniční zámeček dostáváme k naší další zastávce na burčák, Hraničnímu zámečku

{wp-gallery-remote: gallery=0; rootalbum=16393; imagefilter=include:16656;}

Odtud pokračujeme po modré do Sedlce, kde se napojujeme na naši starou známou trasu podél kolejí a šupajdíme zpět směr Mikulov.

Parádní výlet, cca 47km při průměrné rychlosti 16km/h

Večer jen zevlujeme u pivka a burčáku na zahrádce před penzionem a blbneme s foťákem a dálkovou spouští.

{wp-gallery-remote: gallery=0; rootalbum=16393; imagefilter=include:16662,16665,16674,16704;}

 

V sobotu jsem se vzbudil brzy a sám vyrazil na místní zámek. Nikde ani noha a tak byl klid na focení. Zámek tu mají opravdu krásný, všude je i dost zajímavých zákoutí.

{wp-gallery-remote: gallery=0; rootalbum=16393; imagefilter=include:16713,16755,16761,16773;}

V 9:15 jsem zkusil jestli už If nebude vzhůru a zamával jí ze zámku přímo do okna (zelený dům, první patro, okno hned za cedulí penzionu 🙂 ):

{wp-gallery-remote: gallery=0; rootalbum=16393; imagefilter=include:16782;}

Mezitím se již Jirka s Helí zdekovali na kolech směr Lednice a my si udělali výlet po svých. Nejprve jsme se vydali po modré na Svatý kopeček, odkud je parádní výhled, nejen na Mikulov

{wp-gallery-remote: gallery=0; rootalbum=16393; imagefilter=include:16779,16833,16860,16893;}

Po sestupu následoval oběd v restauraci U Hroznu, příjemná zahrádka, ale již nikdy více – nepříjemná obsluha a dlouhé čekání.

{wp-gallery-remote: gallery=0; rootalbum=16393; imagefilter=include:16914,16920;}

Následuje pro změnu výlet na zámek, kde If ještě nebyla 🙂 Poté jdeme kolem místního letního kina k jeskyni Na Turoldu, kde stíháme zajímavou prohlídku. Vracíme se kolem židovského hřbitova a Kozího hrádku.

{wp-gallery-remote: gallery=0; rootalbum=16393; imagefilter=include:17025,17028,17040,17046,17052;}

Poslední večer kotvíme opět ve vinárně U Jožky, tentokrát však na zahrádce. Růžový burčák mají stále výborný. Později se k nám připojí i H+J. Před posledním noclehem ještě zavítáme na zahrádku Restaurace Pod Radnicí, já již ovšem zůstávám u burčáku 🙂

{wp-gallery-remote: gallery=0; rootalbum=16393; imagefilter=include:17061,17064;}

 

Jelikož nemáme žádné info o vyklizení pokojů, jdeme v neděli ráno na procházku. Jdeme židovskou čtvrtí, nahlédneme do kostela sv. Jana Křtitele, kde právě probíhá nedělní mše a dáme si jednu Černou horu na zahrádce pěkného statku, předělaného na vše možné 🙂

Z Vídeňské ulice uhýbáme mezi zahrádky a zadem se dostáváme na skálu pod Svatým kopečkem, je zde opět super výhled na město. Voláme Helí, kde jsou, že bychom jim zamávali ze skály, ale jsou na zmrzce u cukrárny a tam není vidět. Při tom se dozvídáme, že pokoje měly být vyklizeny v 10h. Ubíráme se tedy poklidit pokoj, zabalit, naložit kola a vyrazit. Cestou se ještě stavíme na obědě ve zmíněné hospodě v Šakvicích a tradá zpět do Prahy. Na dálnici se naše cesty opět rozejdou, jo kola na střeše Felicie a v autě Fabie kombi, to je sakra rozdíl 🙂

 

Parádní dovolená s parádním počasím a super lidičkama.

Závěrem klasické odkazy na fotky.