Jupí, konečně naše první soukromá dovolená. Vybrali jsme si krásy KRNAPu a Íf prověřenou Lesní boudu
Dělají tu moc příjemní lidé a je tu vážně nádherně. Jako bonus jsme naložili do naší Růženky i kola a řekli si, že prověříme naše nohy i jinak než chozením.
V sobotu 28.7. jsme naložili bagáž, moje kolo a vyrazili do Týniště n.Orlicí, kde jsme dostali u rodičů mňam oběd, naložili opravené kolo Íf a hurá podle navigace do hor.
Nafasovali jsme 3 lůžkový pokojík s výhledem na Černou horu.
Večer proběhla krátká procházka přes Zahrádky, chatu Svornost, Pražskou boudu a chatu Mír. Potkali jsme ovce, koně a nechyběl všudypřítomný výhled na Sněžku.
Ne 29.7.
Snídaně tu probíhají formou švédského stolu, takže do syta najíst a vyrážíme na první cyklo výlet. Směr Tetřeví boudy je to pohoda, frčíme si to pěkně z kopečka :o) Dole ostrá doprava a kopec před námi. Íf se ztrácí vzadu a máme tu první defekt. Zadní kolo háže trochu osmičku a musíme povolit brzdy, aby to nedrhlo a pořád nebrzdilo. Zároveň poznáváme, že zdejší kopce nejsou nic pro naše netrénované cyklonohy a tlačení bude asi náš styl :o))) V dalším klesání mi padá povolený přední blatník a po krátkém hledání matičky to vzdáváme a blatník končí na nosiči u Íf. Výhled je tu ale nádherný.
Pokračujeme k Rennerově strouze
a pak zas polojedem a polotlačíme k chatě Na rozcestí. Tady je sice nádherný výhled na Sněžku a „mapu republiky“, ale zároveň Plzeň za nečekaných 48 kaček.
Dále nás překvapil zákaz kol na plánované červené a tak vedeme kola pěšky přes Liščí horu 2,5 km na Lyžařskou boudu. Tady mají snad nejluxusnější zelňačku co jsem kdy jedl a doplňujeme ještě noky s kuřecím masem, smetanou a špenátem. Plzeň za 39 a Gambáč za 25, těch 400 kaček na týhle boudě vůbec nelituju :o)))
No a už jen nasednout a poslední kilometrový sjezd až na naší Lesní boudu.
Po 30.7.
Nic nemáme připraveno dopředu a tak ráno po snídani klasicky zasedáme k mapě a koukáme, kam by se dalo vyrazit. Venku je opět nádherně a my volíme pěší výlet na Černou horu. Jdeme přes Pražskou boudu, Kolínskou a hurá krpál podél Javořího potoka nahoru.
Cestou tam se ještě podíváme na Černohorské rašeliniště.
Nahoře jsme prošmejdili snad vše, Černou boudu, vysílač, lanovku, polorozpadlou bývalou chloubu hory, Sokolskou boudu a skončili jsme na pivě v kiosku u rozhledny. Íf si dala 14° ležák s příchutí medu a já řezaný – vše pivovar Černá hora.
A pak už tradá z kopce po červený. Původní plán byl najíst se na Kolínské boudě, je tam sice krásný interiér i zahrádka, ale cenová relace je poněkud vyšší a tak se pouze na chvilku zastavujem u akvária s třemi Osmáky Degu a pokračujeme hledat schůdnější obědovou variantu. Tu nacházíme kupodivu v nejmoderněji vypadajícím hotelu Oddech, kde si kromě oběda pohrajeme i s místními psy.
Cestou domů ještě nějaké to makro a už jsme zase na chatě.
Út 1.8.
Opět krásný den, další kolo dnes Íf nemine 😛 Vyjíždíme opět k Pražské boudě, ale tentokrát stoupáme po zelený na Slatinnou stráň. Následuje dlouhý sjezd na Javorku a Kladenskou boudu. Jedeme krokem protože nemáme helmy a kross kola taky nemají gumy jako horáče. V půlce kopce dáváme pauzu na foto. Výhled na údolí pod námi je opět parádní.
Dole u Javorky potkáváme v protisměru 4 kluky na horáčích a v dresech, nechápu jak můžou jezdit takový krpály a ještě se vzájemně předjíždět :o)))
Zelená se u Kladenky mění na polní cestu, ale strmé klesání pokračuje. Necháme tedy projít šplhající školu v přírodě (na konci funí třetí vychovatelka) a volíme raději vedení kol podél vleku Dakota a pěkné chaloupky – foto bude z Ifinčina foťáku.
Vynořujeme se dole na silnici u Červenokostelecké boudy. O chaloupku níž je velmi příjemná paní. Se zmrzlinou, lahváčem napůl, jejími dvěma husky a příjemným pokecem se zasekneme asi na hodinku.
No a nečeká nás nic jiného než vyšlapat nahoru, co jsme si poctivě sjeli a svedli. Jedeme/vedeme po modré opět podél Javořího potoka na křižovatku Pod kolínskou boudou. A jelikož nemáme dost :o))) sjíždíme tentokrát další krpál, pro změnu po žluté. Při tlačení daších 2km do kopce po modré k chatě Mír nám dochází, že to asi nebyl dobrý nápad :o))). U Míru nasedáme po krátké pauze na naše oře a v poklidném tempu dojíždíme na naší Lesní boudu.
St 2.8.
Nejhezčí výlet, kupodivu pěšky. Včera jsme se zapoměli namazat a tak poučeni matláme na xichty 20ku a na ostatní části těla 15ku faktor. Jdeme po žlutý přes Zahrádky do Pece. Cestou vidím podnikovou chatu Rozhlasu, kde jsem taky trávil nějaký ten lyžák a dole zjišťuji, že místo kotvy vede na Černý vrch pěkná sedačková lanovka.
V Peci se stavujeme na jedno orosený v Hospodě pod Pecí a neodoláme ani pěkně vypadající bobové dráze, která nás překvapila nečekaně levným jízdným 70 á jízda.
Vydáváme se po modré na Obří důl, kde se rozhodujeme mezi pokračováním rovně, nebo po žluté doleva na Modrý důl. Obří nakonec vítězí – asi nemáme dost šplhání – takže hurá směr Sněžka a Obří bouda. Výšlap stál za to, výhled je tu parádní.
Krátký odpočinek u polské Obří boudy a pokračujeme přes Úpské rašeliniště na Luční boudu.
Dále k Památníku obětem hor, na vyhlídku směr Špindl (tady mi dochází baterka, další foto dodá Íf). Na Výrovce, si při vědomí cen na chatě Na rozcestí, dáváme pivko na terase. Míjíme chatu Na rozcestí a po známé trase přes Liščí horu – tentokrát bez kol – zdoláváme poslední úsek. Bratru bez mála 20km, tolik jsme nenajeli ani na kole :o)))
Čt 3.8.
Po včerejšku si dáváme oddech a s vidinou předpovědi počasí, které hlásá zřejmě poslední pěkný den, lenošíme na domácí boudě a u bazénu. Taky začínáme smolit tenhle megačlánek.
Večer se předpověď naplňuje a kolem šesté tu máme první asi půlhodinový déšť. Kolem deváté přichází pořádný slejvák, doprovázený blesky a hromobitím a Černá hora mizí jako mávnutím kouzelného proutku za mlhovým oparem nebo snad i mrakem.
Pá 4.8.
Dnes od rána prší. Íf málem zaspala sníďu protože jí vypadla SIMka a budík mobilní nezafungoval :o) Já doplňuju tenhle článek a vypadá to, že dnes opět paty nevytáhnem.