Zhruba tak měsíc dopředu jsem dostal nabídku na cyklovýlet. Přišla od Kuby Bučka a trochu mě nahlodala. Jednalo se totiž o výlet, který před rokem absolvoval s partou z Mostu…Na jednu stranu mě to lákalo, na druhou jsem měl obavy, jestli to zvládnu. Přeci jen se mělo jednat o cca 120 km a mým dosavadním rekordem je asi 85 km a to ještě s celkem unaveným závěrem.
Zvítězilo odhodlání se někam posunout a započaly přípravy. Ty se dají shrnout na trochu tréninku (rozuměj dojíždění do práce na kole), týden před odjezdem rozhodnutí o nákupu nového kola a nákup dvoulitrového hydrovaku, isonápoje v prášku a energetických musli tyčinek v Decathlonu.
Původní plán byl odjezd v pátek z Prahy, autem Luboše, s odvozem kol mého a Kuby. Přespání v Mostě a ráno hurá na to. Ve čtvrtek jsme se dověděli, že Luboš byl odvolán pracovně na Slovensko a výletu se vůbec nezúčastní. Volba tedy padla na vlak a proč jet už v pátek, když můžeme jet rovnou v sobotu na místo odjezdu. Ať jsem dělal, co jsem dělal, tak jsem nenašel žádný vlak, který by se nám hodil a měl volná místa na kola. Dokonce ani v pátek večer do Mostu. Nakonec jsem tedy vzal naše auto, 2 nosiče na střechu a v pátek večer jsme s Kubou a koly úspěšně zaparkovali před panelákem v Mostu. Kola jsme hodili k Lubošovi do bytu, trochu se tam najedli a připravili na spánek. Poté jsme vyrazili na sraz do hospody U Petra, což bylo asi 100 metrů od paneláku. Příjemná hospůdka s milou obsluhou a Březňákem 10, 11 a 12 na čepu. Kuba mě představil ostatním a večer to byl nakonec moc fajn.
Ráno v 7 byl sraz u Kosmasu (trefili jsme tam jenom proto, že pro nás, Pražáky, přijel Petr na kole). Naskládali jsme sebe a kola do dvou dodávek, zaplatili 80 na osobu a jelo se do Krupky. Tady už čekal poslední, osmý člen týmu. Kilo za osobu a kolo a jede se nahoru. Je to cca 2,5 km a trvá to 15 minut. Je nádherně, takže fotím a doufám, že mi mobil nespadne.
Nahoře trochu pokochání, hromadná fotka a vyrážíme z kopečka. Hned po 3 km je tady první kufrování. Máme jet rovně po polní cestě, ale za Fojtovicemi většina uhýbá doleva dál po silnici. Já a Luděk to naštěstí včas odhalíme a nemusíme se tedy vracet do kopce, jako ostatní. Od této chvíle si nechávám plánovanou trasu otevřenou na pozadí 🙂
Za chvíli jsme na hranici (velký kámen uprostřed cesty) a vjíždíme do vesničky Furstenau. Po 20 km máme za sebou 2 nejhorší (naštěstí skoro jediná) stoupání a také jednu nepříjemnost ve formě Oldova pádu. Měl jsem to z první ruky a nevypadalo to dobře, ale naštěstí žádná zlomenina ani rozbité kolo, jen odřené koleno a loket + pár děr na oblečení.
V Burkhardswalde se naše cesty na chvíli rozdělí. Já, Kuba a Petr jedeme dle plánované trasy po polní cestě, protože máme horská kola, zbytek to objíždí po silnici. V Muglitztalu jsme tedy první a já využiji chvilku času na první fotky.
Dále pokračujeme už více méně po rovině, podél vody přes Dohna, Heidenau a nějaká ta předměstí až do Drážďan. Omrkneme pár náměstí, uděláme trochu fotek, dáme si nezbytného wursta a zasloužené pivko. Ještě malá zastávka na blešáku na náplavce, někdo pivo někdo zmrzku (došla než Kuba vystál frontu) a můžeme opustit Drážďany.
Nyní nás čeká cesta podél Labe až do Děčína. Jsem překvapen, že mi to na tlustých gumách docela jede a v podstatě udávám tempo. Určitě pomohl energy drink z hydrovaku i musli tyčky. Dokonce ani obávaná bolest v dlaních a prstech se neobjevila a záda jsem pocítil až po 70 km. Další zastávka je na 73km v Pirna, je tu příjemná zahrádka u cyklostezky. Pivko za 3,4 Euro.
Pak už pokračujeme až na hranice, tady počkáme na ostatní. Po 2 km se naše cesty rozdělí. Já, Kuba a Luděk upalujeme dál do Děčína, abychom stihli vlak. Ostatní si jdou dát něco k jídlu a pivko v Dolním Žlebu, do restaurace Dolní Grund. Vypadá to tam moc dobře, hned bych si dal také, ale protože jsme domluveni, že se budeme vracet do Prahy ještě dnes, musíme si nechat zajít chuť.
V Děčíně jsme akorát, kupujeme jízdenky a vlak jede za pár minut. Pojedeme 1,5 hodiny do Mostu. To jsem tedy čekal, že to je blíž. V Mostě nás čekají ještě cca 4 km na kole do kopce, z nádraží k bytu. To už mi hodně protestuje levé koleno, asi se rozsedělo ve vlaku 🙂
Rychle zabalíme, poklidíme, naložíme kola na auto a hurá za rodinkami do Prahy. Moc vydařený výlet, bezva lidi, počasí vyšlo … no paráda. Tak třeba zase příště 😉
