Je sobota ráno, máme v plánu jet společně s Helí na výlet. Do Darmyšle. Za Aničkou a Ondrou, Andreou a Robertem, Luckou a Pavlem a všemi jejich caparty. Těšíme se na výlet. Budí mě kapky deště a zamračená obloha. No fuj.
U Helí máme být v osm…jsme tam po deváté. Přesedláme z Růženky do jejího oře a vyrážíme. Stále prší. První zastávka na dálnici u benzinky na snídani a čůrání.
Kap kap…
Přijíždíme do Horšovského Týna. Zde je v plánu procházka po zámeckém parku, prohlídka zámku naštěstí ne – mají přestávku. Ještě nezbytný nákup propriet na večer a na snídani a drandíme si to do Domažlic. Krásné malebné městečko, útulné náměstí..a na každém rohu Vietnamec. Jsou všude. Kromě hadrů prodávají i kytky, respektive cibule na kytky.
{wp-gallery-remote: gallery=0; rootalbum=69; imagefilter=include:70,107,155;}
Procházíme se náměstím, fotíme a pak zalezeme do uličky a koukáme na příjemně vyhlížející knajpičku, která nás láká na ty nejlepší zvěřinové hody. Neodoláme a už se soukáme dovnitř. Po menších peripetiích s hledáním vhodného místa k posezení, se uvelebujeme na dvorku, kde mají lavice a stoly a klídek. Milá slečna nám přinese lístky a my nadšeně objednáváme k pití Svijany. Helí má nealko Radegast. Zaboříme se do lístků a snažíme se rozluštit tamní nabídku. Po mnoha úvahách se Radek rozhodne pro dančí guláš. Milá slečna omluvně pronese, že ho nemají. Výběr se tedy přesouvá na kuřecí ve švestkové omáčce, či co to bylo. Helí zkouší zelňačku a jelikož nechce maso, tak si nechá přinést jenom přílohy. Její vysněné brambory ala alobal na ohni se však nekoná. Dostane na dvou talířích klasicky osmažené brambory, jedny s česnekem a druhé se slaninou, hojně se koupající v oleji. Já chytře volím kuřecí stejk s brokolicí ala Dieta. Po dvaceti minutách je mi slečnou oznámeno, že brokolice není. No nabídka klasické mražené zeleniny jako náhrada, je však neodolatelná. Radek se hlásí nadšeně o další Svijany. Nejsou. Došly. Respektive nový sud není. Zklamaně si objednává Plzeň. Kam jsme to vlezli. Ale klídek tu je a punťa statečně rozráží mraky, takže máme přese všechno dobrou náladu. Po jídle, které jsme dostali, funíme, ačkoli nemám pocit, že bysme se teda přejedli. Kuchař asi měl dovolenou…Helí dává ještě vídeň a pomalu se zvedáme k odchodu. Náš cíl je 20 km od Domažlic.
{wp-gallery-remote: gallery=0; rootalbum=69; imagefilter=include:227,242,263;}
Tam už na nás čeká rodinka Novákovic a Glendovic. Sotva dostaneme auto na dvůr, Robert se chopí Radka a Anička mě a Helí a hned nás táhnou ukázat nám jejich týdenní království. Po pár krocích nám spadla čelist. Ten statek, který jsem si představovala, je perfektně zmodernizovaná chalupa, s krásným a útulným interiérem, vybavením a obrovským prostorem. Krom několika pokojů jsou tu dvě koupelny, velká kuchyň s myčkou a kávovarem a všema těma věcma, co ani doma nemáme.
{wp-gallery-remote: gallery=0; rootalbum=69; imagefilter=include:290,497,506,509;}
Celý objekt ještě skýtá tajemství v podobě střelnice, sauny, místa na petang, trampolínu, obrovskou halu s kulečníkem, fotbálkem, krbem, vzadu na loučce je dětské hřiště s prolízačkou, pískem a vprostřed statku je krytý vyhřívaný bazén. No ideální představa skromně zařízené letní usedlosti.
Po uvítací prohlídce se seznámíme s velmi sympatickou maminkou Evou a její dcerkou Verunkou, není tu náhodou, Andrea ji přibalila jako sousedku z baráku s sebou. No proč ne. Místa je tu habaděj. Po tom, co se kluci vrátí z nákupu, si všichni připijeme na setkání trochu trpkým šampaňským a zároveň tak zahájíme oslavu Andreiných narozek. Robert pomalu začíná chystat masíčko, už syrové je skoro k nakousnutí a co teprve grilované…
{wp-gallery-remote: gallery=0; rootalbum=69; imagefilter=include:407,425;}
Zábava se začíná pomalu rozjíždět. Děcka jsou ale pořád hlavní hvězdy večera. Postupně ale odpadávají, nejdéle vydržel nejmladší Erik, který hodně řešil, zda ten jeho táta opravdu zůstal zavřený v bazéně či nikoli. Nakonec je už tak unavený, aby to rozluštil a jde se nechat za pomocí mámy uložit.
{wp-gallery-remote: gallery=0; rootalbum=69; imagefilter=include:392,401,416;}
Robert nadšeně nalévá Evě jeden drink za druhým a vypráví historky z cest a práce. Klepeme se zimou, takže se milimetr po milimetru pomalu suneme blíž k ohni. Robert pořád vede hlavní řeč. Ani jeho žena nemá proti němu šanci. Po nějaké době zimování se přesouváme do haly s kulečníkem a krbem. Zkusíme přátelské zápolení jak v kulečníku, tak ve fotbálku, dopíjíme drinky a ke druhé hodině ranní se teleportujeme do hajan. Vstávačka musí bejt, jedeme domů. Kvůli našim, se kterýma se máme vidět. Škoda. Ještě bych na našem výletě klidně do večera zůstala. Po obdržení snídaně od miláčka, se i s talířem a čajem jdu vyhřívat k bazénu a užít si romantickou snídani v trávě. Do deseti minut měli stejný nápad všichni. Koukáme na děti, které jsou dorůžova vyspinkané a koukáme na rodiče, kteří by si ještě tak osm nerušených hodin dali.
{wp-gallery-remote: gallery=0; rootalbum=69; imagefilter=include:440,449,455;}
Kolem půl jedenácté se ovšem loučíme, ponecháme je osudu a mizíme. Všichni máme radost, že jsme si to i za ten jeden den celkem užili a že jsme něco viděli. No bylo to fajn. Tak Nováci, Glendíci a všichni ostatní…díky za pozvání.
Všechny fotečky naleznete v galerii
Moc pěkně napsaný beruško ***