Miniprázdniny u našich

Tento víkend sice obvykle trávíme na Moravě, ale letos jsme byli nuceni udělat výjimku a Moravu s burčákem si nechat pláchnout.

Helí, se kterou tam jezdíme, se rozhodla zvětšit rodinný klan Pecků a porodila dalšího potomka. To se pak cestuje hůř, když lidi rodí.

Takže jsme to vzdali a místo toho se domluvili, že strávíme poslední zářijový víkend v Týništi.

V pátek jsem sbalila, připravila sebe i dítě a poté, co se Radek vrátil z práce a nachystal se, mohli jsme vyrazit. Cesta na nájezd k dálnici byla krušná. Praha hromadně opouštěla Prahu a my s ní. I přes okliku přes Malešice jsme se na dálnici dostali až za třičtvrtě hodiny. Lukáš drtil mobil, ale moc ho to nebavilo, takže jsem si kloubila ruce z přední sedačky dozadu, abych mu pomáhala. V půlce dálnice si přesedám k němu dozadu, kde se ho snažím všemožně zabavit, aby se nesnažil vší silou opustit sedačku. Nakonec po dvou a půl hodinách dojíždíme před barák.

Já doběhnu pro klíče a jdeme se ubytovat do garzonky. Lukáš hned ve své kůži, moc dobře si to tam pamatuje. Jakmile se zabydlíme, tak se jdeme podívat k našim. Čeká tu na nás krom milého přivítání i výborná slepičí polívka a pomazánka. Lukáš něco málo užere taky, já pak vyhrabu starodávný hry z let osmdesátých, Logika zabavujeme s sebou naproti, zkusíme Inspiro a Hada, Radek zkouší rubikovku a kuličkovou věž.

Čas se chýlí, tak Lukáš putuje do vany, my se pobalíme a jdeme ven do deště a naproti spát. Teda Lukáš jde spát, my vytáhneme Logika a jdeme na zkušební hru. Zdá se, že jsme to oba pochopili správně, tak si dáme každý dvě hry a jdeme na kutě taky. Snad ráno už bude hezky, předpověď hlásala něco jiného než mokro.

Ráno budíček v půl osmé, venku hnusně. Achjo. Lukáš v pyžamu lítá po bytě a my líně vstáváme a jdeme snídat. Díky chladícímu boxu nám máslo neutíká na všechny strany, celkem příjemná změna oproti srpnu.

I když venku nic moc, tak v bytě se nám moc být nechce, tak se navlíkneme a jdeme všichni ven. Bez kočáru, tak jsem zvědavá, kam povedou naše kroky. Teda spíš kroky Lukášovy. No na hřiště, jak jinak. Všechno je ale mokrý, snažím se otřít skluzavku papírovým kapesníkem, naprosto bez výsledku. Nakonec to Lukáš všechno vytře vlastním tělem, na hřišti strávíme přes hodinu, ačkoli jsme tam sami, tak Lukáš nemá potřebu něco měnit a zkouší svoje schopnosti na herních prvcích. Pak už nás to přestane bavit a tak se zkusíme i projít. Vezmeme to kolem našich, dozadu ke garážím, všechno je moc zajímavý a je potřeba to prozkoumat. Lesem pak skrz bývalé softballové hřiště přes zahrádky zase zpátky na sídliště a pak už opravdu k našim, je totiž čas oběda.

Po obědě se rodinné posádky rozdělí, já putuju s mámou do lesa, protože chci na houby a taky chci, aby si Lukáš užil volný prostor na řádění. Radek ukecal tátu, aby s ním jel do Potštejna do pivovaru místního, a protože Radek chce ochutnat všechny druhy piv, co mají na čepu, tak mu táta bude dělat řidiče.

My s mámou si užijeme les, Lukáš se malinko prospí, moc to ale nepřežene, když se vzbudí, dostane k obědu rohlík se sýrem, protože z normálního oběda zase skoro nic nesnědl.

 

 

Zajedeme pak dál do vojenských lesů a dítě je vypuštěno. Nadšeně lítá sem a tam, naučí se díky mě čuchat k houbám, pak je nechce dát z ruky a přivlastňuje si celý koš. Je naprosto šťasten, když dorazíme ke krmelci a pak blahem učůrává, když potká posed. Trochu si s mámou zatrénujeme a třikrát na něj společně vylezeme, aby dítě mělo aspoň nějaké jištění. Malej piskoř je fakt rychlej, tak máme co dělat. Trocha hysterie, když zavelíme k odchodu, být po jeho, leze nahoru a dolů dodnes.

Pak teda vezme zavděk kalužemi na cestě, kde si zrousá boty naprosto skrz naskrz, nechám ho za dohledu babičky vyblbnout a věnuji se sběru hub. Naštěstí s sebou mám náhradní oblečení a boty, takže pak jde do suchého a hlavně do kočáru, kde teda rozhodně odmítá být.

Brzo se bude stmívat, tak ho v kočáru pak už nechám a jdeme už ráznějším krokem domů. Jsme tam dřív než pánové, kteří se ale poté vrátí z výletu poměrně spokojeni, prý si to taktéž užili.

Večer už je zase v klasickém duchu, po vykoupání Lukyho i mě, se zase sebereme a jdeme naproti, vybaveni petkou s pivem, co Radek přivezl z výletu. K hraní Logika se bude hodit. Lukáš je uložen a my zasedneme k hraní. Tentokrát dáme každý jen jednu hru, ale s plným počtem, takže se to fakt dost protáhne. Když konečně dohrajeme, je už celkem pozdě a tak jdeme rovnou spát.

Lukáš nás probudí už v sedm, to se nám teda fakt nechce. Nedá se nic dělat, a po snídani opět razíme ven. Klasika hřiště, tentokrát už je tam dost dětí, počasí taky dost razantně změnilo oproti včerejšku svoji tvář a je fakt krásně. Nicméně po dvou hodinách hraní se jde zase na procházku, tentokrát ale kratší, Lukáš klasicky zdrhá na druhou stranu než chceme my, tak ho musíme táhnout buď v náručí nebo na krku. Nakonec dojdeme na oběd jen s krátkým zpožděním.

Po celkem dlouhé úvaze, co teda bude odpoledne, zda ještě zůstat, nebo už jet do Pohřebačky se rozhodneme, že necháme Lukáše ještě vyspat v kočáru a teprv pak se pojedeme podívat za druhým tátou. Jdeme ven ve třech, Lukáš usíná a chrní přes hodinu, tak dáme pěkný kolečko po zadní cestě k Elitexu, přes Pokojíčky, Gloriet a kolem koupálka zase domů. Dobalíme co je potřeba, naplníme auto a kolem čtvrté hodiny vyrážíme.

Lukáš opět vybaven mobilem cestu zvládne dobře, za 40 minut jsme na místě, táta na nás už čeká, na plánovanou procházku na jarmark se ale už nevydáme, protože ten v 17 hodin končí. Tak aspoň očešu jablka na zahradě a jdeme se projít k Opatovicím. Lukáš opět dva kroky dopředu a patnáct dozadu, tak je to celkem zdlouhavé. Procházku nám zpestří přistání vyhlídkového balónu, tak se pokocháme jeho velikostí při skládání a jdeme zase zpět, abychom se opět nalodili a vyrazili na cestu domů.

Ta moc příjemná není, v půlce dálnice kolony, je tu zúžení, tak si nejmíň půl hodiny počkáme. Místo dojezdu v půl osmé, jak by to vyšlo v normálních podmínkách dojedeme ve čtvrt na devět. Rychle večeře, odlifrovat Lukáše na mytí a uložení do postele a tímto náš víkend končí.

Děkujeme za pohodové strávení hezkých chvil jak v Týništi, tak v Pohřebačce a těšíme se zase někdy na viděnou :))

Fotky

http://youtu.be/czFOjcWemgk

http://youtu.be/LW1aJOGZyDU

 

 

 

 

36 shlédnutí

Napsat komentář