Dostala jsem od Radka k Vánocům „poukaz“ na víkendový pobyt na horách, lyžovačka bez dětí – zní to slibně.
Hledáme pak nějaké vhodné místo, volíme opět Krušné hory a místo, kde byl Radek s Lukym koupit kolo. Takže Klíny. I když objednáváme pobyt měsíc přes termínem, všude je úplně plno, jen jediný pokojík je volný. Super, malé mínus – je tam na spaní patrovka 😀 No nic, to přežijeme, hlavně, když vypadneme.
Čas tak nějak vcelku utíká, já stále nevěřím, že odjedeme, ale nakonec se zadaří. Babí a děda nastoupí v plné síle na hlídání dětí už od pátku tak, abychom po obědě mohli dojet a v neděli odpoledne se zase vrátit.
Lukymu je jedno, že jedeme bez nich, Kuba nakonec pochopí, že tu nebudeme, a začne bulet. Ale nevadí, dalo se to čekat, však on to zvládne.
Cesta dobrá, na místě jsme za hodinku a něco, takže paráda. Dojedeme na místo, dobrej flek na parkování a jdeme na recepci, převzít klíče. Recepční je v pohodě, podá info co a jak a my jdeme zjistit, co je to teda za špeluňku. No zjistíme rychle, ty vado. 😀 Dveře uzoučký, prostor plně využit, no dobrá, stejně tu moc nebudeme.
Rozhodneme se, že ještě dneska prubneme večerní lyžovačku, koupíme permice a jdeme to zkusit. Sníh vcelku ujde, ale postupem času je to samá mulda, no je moc teplo a rolba toho moc urovnat nedokázala. Dáme pár jízd, pivko, pár jízd a pak to balíme a jdeme na večeři. Přímo do hotelu, není tu ani noha, zvláštní. Tak se po jídle rozhodneme, že zkusíme zajít na pivo ještě na Starou školu, je to kousek cesty, ale vcelku prima. Tam jediné místečko, přistanou nám dvě piva a vypadá to, že tady o lidi nebude tolik nouze.
Je vcelku jasné, že se tady zítra večer otočíme. Ale teď už jdeme na kutě, po delší debatě, kdo kde bude spát Radek volí horní postel a já spodek. Dobrou 😀
Ráno nás čeká snídaně, zase pět a půl lidu, no dobrá. Rozhodneme že, dopoledne lyže vypustíme, areál se dost plní a vzhledem k tomu, že už teď je dost teplo, tak to ježdění asi bude stát za prd. Po snídani tedy volíme procházku, chci dojít k větrákům, které jsou zdálky pěkně vidět. Tak Radek mrkne na mobil na cestu, abych věděli, kam se tady tak nějak dá. Všude nádherný sníh, azuro, no lepší počasí jsme si nemohli přát, Brzo sundáváme bundy.
Couráme sem a tam a nakonec dojdeme i k větrákům, pár fotek a jdeme zase nějak zpět, boříme se sněhem, no paráda. Jídlo dáme nakonec na Škole, já bažanta a Radek jen kulajdu – napráskal se u snídaně, takže tak hladovej není.
Potom dáme voraz na naší špeluni a v podvečer zase prubneme lyžování, ale tentokrát to vůbec nejde, rolba moc nezapracovala a dojezd k lanovce je fakt o hubu a to doslova. Celkově jsme dali asi 6 jízd a prostě konec. Balíme to, jdeme se převlíknout a zase do Školy 😀 Večeře – kanec s domácími knedlíky a zelím a pivko.
Posedíme do zavíračky, jdeme chrnět a ráno zase na snídani, do desíti máme odevzdat pokoj, ale necháme si věci v autě a rozhodně nikam nespěcháme, na prochajdu se nám už nechce, vše jsme viděli včera a tak jsme spíš u sjezdovky, a nakonec teda ještě courneme dolů do snb free style parku a pak zpět nahoru lesem, kde vede prima bobovací a sáňkařská dráha. Zpět k hotelu, pití a výhled na sjezdovku a pak teda pomalu, že pojedeme a zajdeme si v Praze ještě sami na oběd.
Cesta děsná, z toho horského azura přímo do mlhy, trvající až do Prahy, no fuj. Zaparkujeme auto v garáži a jdeme do Hostivaru, najíme se a pak už domů, za těmi našimi skřety. Babí a děda vyprávějí zážitky, pokecáme a oni se pak balí a jedou domů, my vezmeme kluky ještě ven, Kuba divnej, dojdeme domů , Kuba horečka, no uf, ještě, že to vyšlo až takhle a nezkomplikoval prarodičům hlídání, popřípadě nám celý odjezd.
Fotky v galerii
🙂