S velikým předstihem jsme dostali od Mirka pozvání na oslavu jeho narozenin.
Protože se bude jednat o tradiční sraz celé východočeské rodinné větve, bude se oslava místo v Pohřebačce, kam bychom se nevešli, konat v Boháňce, kde se ku této příležitosti oslaví i narozeniny bratránka Oldy.
Termín máme poznamenaný, bohužel později zjistíme, že na stejný víkend připadá jedna svatba, ale nadále zůstáváme věrni našemu slibu, že dorazíme na rodinnou oslavu.
Luky nám to týden a půl před odjezdem zpestří nočním blinkáním, říkáme si, že snad jen úžeh z výletu se školkou. O víkendu se to opakuje, z přežrání. Týden dietka, částečně i školka a v sobotu vyrážíme do Pohřebačky vyzvednout oslavence a dopravit nás společně do Boháňky.
Kluci nadšení, mají v autě dědu, a frčíme dál. V Boháňce už je část rodiny přítomna, vítáme se a usedáme k plným stolům. Kluci ukusují můj jablečno čokoládový koláč, semtam ďobnou i do dobrot od tetiček. A pak si jdou hrát s ostatními dětmi, vycákají se ve vířivce, pohrají si v baráku, kde má svoje hračky Oldův a Lenky syn Oliver. Později odpoledne dojíždí i Káča s Vráťou a dětmi, takže se nadále bavíme, kluci se hned připojují k těm našim a radost nebere konce.
Postupem večera několik příslušníků odjede, Mirek i my zůstáváme, Radek bude s Lukym spát ve stanu a já s Kubou v Olího pokojíčku. Jenže Kuba chce taky spát ve stanu, takže nakonec se domluvíme, že tam Kubu necháme usnout a pak si ho kdyžtak přenesu k sobě.
Kluci jsou spát teda dost pozdě, až po 23. hod. No ale užili si zábavu, tak co by ne. Usnou vcelku rychle, při baterce čtu pohádku a pak už je nechávám být. Kecáme ještě s Oldou a Lenkou, ti pak jdou na kutě a my to v půl čtvrté s Radkem rozpouštíme taky. Jdu s ním zkontrolovat kluky, oba spí, tak je necháváme spolu, Radek si přilehne k nim a kdyby něco, tak mi Kubu přinese. Luky ze spánku jen zakašle, vtipná průpovídka, ne že budeš blejt …popřejeme si dobrou noc a já jdu do baráčku. Chvilku potom, co ulehnu slyším kroky…a za chvíli je u mě Radek s tím, že se Luky poblil. Tak bezva, vstávám, jdu tam, beru Kubu, ten to naštěstí neschytal, jeho deka už takové štěstí neměla. V pokojíčku mám rozloženou postýlku cestovní, tak ho tam rovnou vrznu, dám svoji deku a jdu pomoct do stanu. Vyklidíme co je potřeba a Luky vypadá už normálně, takže znovu usíná a Radek s ním zůstává.
Do rána se už nic neděje. Ráno opět dietka, nemáme černý čaj, takže jen voda, no a mě vrtá hlavou, co to zase je. Jo Luky děsně tláskal, ale je to týden, co blil naposled…no v pondělí nás čeká doktorka, radši.
Spolu s námi přespal i Mirek, povezeme ho zpět do Pohřebačky. Je pěkně vedro, takže kluci natěšení na slíbený písák. My se moc netváříme, já osobně mám fakt dost a šla bych spát, no kocovinka prostě je no. Ale kluci se nedají, takže jedeme k Mirkovi, tam jen sbalíme do batohu kruhy a ručníky a jdeme k písáku. Voda je vcelku osvěžující, kluci se vyblbnou, nás to probere, ale i tak už bychom radši chtěli být v Praze. Představa hodiny cesty v autě mě trochu děsí. Sice maj oba kinedryl…ale i tak no.
Vyrážíme poté, co si oberu rybíz ze zahrady, rozloučíme se a frčíme. Kuba usíná, Luky pak taky…jsou kolony, já se furt na Lukyho otáčím, no už abychom byli doma. Luky chrápe i při příjezdu, pak je dost nepříjemnej a jde se dospat na gauč. Já teda pak zvadnu v posteli taky.
No ale prima výlet a super, že jsme zase viděli rodinku.
PS: S Lukym jsem jela v pondělí k doktorce, poslala ho na krev, má trošku zvýšený jaterky, takže máme pokračovat v dietce a za měsíc budou znova odběry. Takže Luky si za tu dobu odvykl sladkostem, stejně jako Kuba, a světe div se, ono to jde. Místo toho dlabou mrkev a jablko, banány jim pomalu lezou z uší, ale už si nestěžují a tudíž jsme pěkně najeli na cukrfrí režim. No jen tak dál.
V galerii fotky od nás, a s dovolením i od Mirka, na kterého je prostě vždy spoleh. Díky !