Radek měl v kalendáři již nějakou dobu zmíněnou akci v Kolodějích, schází se tu pravidelně s kamarády z tábora.
Já teda počítala s tím, že budu s dětmi přes noc sama, ale ozvala se Markéta, a když zjistila, že Radek neodjel v pátek, ale jede až v sobotu, tak hned navrhla, ať s dětmi přijedu, že u nich můžeme přespat. Nejdřív si říkám, že to je blbost, ale pak dost rychle otočím a vlastně, proč ne?
Takže se s Radkem domluvíme, že ve čtyři odpoledne, až se Kuba vyspí, nás doveze do Šestajek, chvíli pobyde s náma, a pak stráví noc v Kolodějích, což je o vesnici vedle 😀
Dopoledne vezme kluky ven, já sbalím věci, udělám oběd, po obědě jdu na nákup, naložit maso, ve čtyři jsme hotovi, takže můžeme vyjet. Za 25 minut jsme na místě, děti se přivítají a jdou řádit, my strávíme zbytek odpoledne stavbou trampolíny. Děti nervózní, trvá to moc dlouho, ještě než se dotáhne ta síť provázkem, to už Lukymu tečou nervy 😀
Ale je hotovo, všichni dovnitř, Kuba okamžitě s šíleným brekem ven, klasika. Za ten rok se prostě nic nezměnilo. Takže děcka skáčou ve třech a když je trampolína prázdná, tak nastoupí sám Kuba a spokojeně si hopsá.
Večer grilovačka, děti se narvou masem a buřtama, Radek odjíždí na druhou akci, my s Markét jdeme umýt děti a dát je spát, Péťa na nás čeká u ohně, dřina 😀
Kluci docela dobře zaberou, stačí na to 20 stránek knížky, takže se ráda vracím dolů, že jsem nic nezmeškala. Chvíli kecáme a v jedenáct to balí Petr, že jde spát, za půl hodinky po něm i Markéta. No sama na zahradě nebudu, takže se přesouvám do obyváku, kde si ještě k vínu projedu net a drbárny.
Spát jdu v jednu, Luky nataženej přes moji část gauče, no super. Ve tři mě definitivně budí, kdy se přese mě válí a kope, to se fakt nedá. Do šesti si povídáme. Když konečně usneme, v půl osmé se budí Kuba. Chvíli to zkusí vedle bráchy na gauči, ale pak se balí, že jde dolů. Tam je Petr i Honzík a koukaj na kačera Donalda 😀 Dám Kubovi džus, prase a snídani a nazdar. V osm vstane Luky, jde dolů, kde se nechá obsloužit Markétou. Já zkouším ještě zabrat, ale moc to nejde, kluci se zase ženou nahoru, chtějí tepláky a ponožky…prý jdou ven.
Takže vstávám. Kafe, snídaně, polehávání na zahradě, pak teda jdeme vyzkoušet brusle, Honzík je má taky, proto jsem je vzala, takže před barákem je nazujeme a jdeme ťapat, nakonec Luky zkouší sám, pořád nechápe ten pohyb odrazu a jízdy, ale stabilitu nějakou má, tak máme radost.
Kuba lítá na motorce, Brigi na odrážedle, Luky vyzkoušel s nadšením i Honzíkovo kolo.
Děti opravdu mají plno zábavy.
Když už nechtějí jezdit, jdou pro změnu skákat, nebo si hrát do pokoje.
Markét připraví k obědu špagety s boloňskou, Radek mezitím dojede za námi, tak si dáme oběd a já pak balím Kubu a jdeme spolu spát. Kuba super, zabere rychle, já taky a ty dvě hodinky pospíme. Luky je mezitím dole s tátou, nebo v v děcáku, vůbec mu nechybíme.
Vypadalo to, že pomůžeme se stavbou dětského hřiště, ale nakonec se díky počasí na to všichni vyprdnou a věnujeme se relaxu, Petr penetruje terasu, pak znova na brusle, kolo, zase zpět na trampolínu.
Dokonce se děti nakonec i osvěží, pustí si venkovní sprchu a poté za vedení Petra, který dokázal ze studené udělat méně studenou, se tam hlavně naše děti dost vyblbnou.
V šest začnu sbírat všechny naše věci, v půl sedmé se loučíme, Luky tu chce zůstat bydlet, takže s odjezdem protestuje. V autě se zabavíme hlášením autobusových zastávek a nevěřícnému pohledu Lukyho do mých očí, kdy zmerčí, že oko se skládá ze dvou částí, z čehož ta černá se dle libosti zvětšuje, či zmenšuje. Vydrží mu to až do garáže, kde s nadšením pozoruje v přítmí moje obrovské panenky 😀
Doma vana, odbahnění, úklid věcí, véča, příprava Lukyho do školky a spát.
No paráda víkend nakonec, tak jsme moc rádi za pozvání. 😎
Fotky v galerii.