Byt – stěhování, a tentokrát už naostro aneb…jdeme domů

A je to tady. Čas se nachýlil a vypadá to, že se brzy budeme stěhovat. Opravdu, se všemi našimi věcmi, dětmi, zanecháme za sebou další tři roky v pronájmu…a půjdeme konečně do vlastního.

Na jednu stranu se strašně těšíme a na tu druhou máme obavy, jak to celé zvládneme. Nikdy jsme neměli tolik věcí jako teď, děti byt umí pěkně nafouknout. Sehnat kamarády na stěhování, auto, pytle, krabice, vymyslet systém, abychom se v tom vyznali. Protože Radek chodí do práce, většiny věcí kolem balení a označování se ujímám já.

Než to stihnu vymyslet, změní se nám termín stěhování z posledního únorového víkendu na víkend předchozí. Takže najednou srandičky jdou stranou, v podstatě na sbalení máme tři dny, plus jeden den na uvedení bytu do stavu takového, jak si pronajímatel představuje. Nakonec se s ním dohodneme, co jo a co ne a plán je následující. Ve středu Radek převzít byt, v pátek Radek zajistit výměnu vložky u vchodových dveří, ten samý den umožnit navezení kuchyně v polosurovém stavu do bytu tak, aby se v pondělí rovnou mohlo začít s montáží.

Pak Radek pro auto, co si zajistil z práce a domů. Mezitím If – starání se o děti, balení krabic, pytlů, kuchyně, oblečení, procházka, starání se o vypruzující děti, balení…a pořád dokola. Poslední vaření, ala co lednice dala.

Když Radek dorazil domů, otočil se ještě jednou s pytlema na novém bytě, abychom si to u nás trochu uvolnili. V balicím tempu pokračujeme i nadále, až do večera.

V sobotu ráno odvezu Lukyho k tetě Lence, která se nabídla na jeho celodenní hlídání ( ještě jednou moc děkuju zlato), beru to přes Obi, protože nám nestačí pytle a vracím se domů, kde se potkávám s Lukášem a Fikusem, kteří obhlížejí situaci. Brzy dorazí i Kiwi a akce může začít. Po menší debatě ohledně stěhování lednice, jako prvního kousku, ji narychlo vyklízím, aby ji kluci mohli odvézt dolů. Pak se začnou nosit krabice, máme naštěstí dva vozíky, rudla, tak se to dá. Kuba vycítil stresovější dění kolem sebe a tak o sobě dává dost znát. Kluci pořád nosí a auto je prý stále poloprázdné, nechápu. Nakonec je odnoseno vše, co se dalo během dopoledne vzít a já je už posílám do nového, aby to vyložili a dali mi čas na dobalení zbytku. Situace je krapet ztížená Kubou, který v podstatě neustále řve. Docela ho chápu. Byt moc hezký není, všude nepořádek, holé zdi, je tmavý. Kubovi se tam ani za mák nelíbí, ale nedá se nic dělat.

Mezitím, co kluci vyloží náklad v novém a položí v děcáku koberec, udělám další dávku na odvoz, a stihnu se i najíst, než se vrátí. Pak čapnou zbytek, já si tu nechám jen věci na uklízení, které nás čeká v neděli, na malování ( opět Leni díky za půjčení vercajku).

Radek se pak už vrátí sám, bereme dalších pár věcí, varnou konvici, kafe atd…no zítra si to zase přivezu zpět. Pro dnešek máme hotovo, zamykáme ten podivně prázdný byt a jedeme vyzvednout Lukyho, kterej je už smutnej, že mu chybíme. Cesta na 15 minut, celkem zvědavě čekám na vjezd do garáže, ještě jsem ji neviděla, parkovací místo je prej ne tak výhodný, jak se zprvu zdálo. No jo, Radek měl pravdu, je to nějaký úzký ( doteď jsme parkovali na místě pro invalidy, kam se dokázaly vejít auta dvě…) Takže to nebude moc zábava, ale snad si zvykneme a moc to auto nezrušíme o sloupky. Lukáš ve svém živlu, zvědavej a všetečnej, naštěstí jsou garáže v podstatě prázdné, skoro nikdo tu ještě nebydlí. Menší boj u výtahů, opět s Lukym a jeho návyky na mačkání všeho. A už stojíme přede dveřma. Radek odmyká, já vytahuju mobil a natáčím. Radek se chopí situace jako správný muž a všechny nás přenese přes práh v náručí 🙂 Sebe přenese po nohou. Jsme DOMA !

S mobilem v ruce procházím naplněný byt tím vším, co ještě před pár hodinami leželo jinde. Lukáš běhá okolo a na všechno, co vidí, vejská „Tý jooooo „…. evidentně se mu tu líbí.

Radek ještě jednou nasedá do auta a jede zpět do bytu, voda z kohoutu od pračky kape a my ji zapomněli vypnout, tak pro klid duše. Naštěstí je to za rohem, takže bude hned zpět. No a nic se neděje, já připravuju Lukymu spaní, hledám matraci…a Radek píše, že stojí na policejní kontrole u Bazénu a že nemá doklady, který jsou v mojí tašce, takže to nakonec má za dvě kila a s pěkným zpožděním. Achjo.

Přijíždí domů v osm a protože už není zrovna málo hodin, jdeme rychle pořešit klukům spaní, teda hlavně Lukymu, který bude tuhle noc spát jenom na matraci, ale už ve svém novém pokoji. Večeře, vana a spát. Usíná natotata. My si rozhodíme naši matraci v obýváku u balkonových dveří. Kuba dneska bude spát s námi. Protože jsme se cestou domů stavili v Hostivaru pro pivko, tak si fakt zaslouženě oba dáváme. Dneska se už vážně nic dít nebude, takže sprcha a jdeme spát, máme fakt dost.

Druhý den ráno Lukáš nadšeně brouzdá bytem, Kuba dospává na matraci a my se připravujeme na další náročný den – dneska v rámci malování, úklidu….

Sbalíme si potřebné věci, hlavně tu konvici a kafe a jedeme zase dolů, se zastávkou u Lenky, která si vezme Lukáše do oběda, a ve třech pokračujeme zase do bytu. Kuba opět nervózní, ale pak si ho dáme nahoru, takže na nás vidí a je docela v pohodě. Já se pouštím do kompletního úklidu ložnice – všechno otřít, okna, podlaha…Radek mezitím oblepuje děcák, který se za okamžik bude celý malovat. Po úklidu horního záchodu jdu Kubovi připravit jídlo, Radek se pouští do malování. Zatím to jde dobře, žádné časové zdržení.

Po Kubově svačině zabředávám v předsíni, vyčistit komoru, předsíňovou skříň, a začít s kuchyní. Radek se po malování chystá na vrácení auta, což znamená, že bude nejmíň dvě hodiny pryč. Ještě využiju jeho přítomnosti a pošlu ho k Lence pro Lukyho. Po jeho návratu tedy zůstávám sama s dětmi, Radek odjíždí vrátit to auto. Nakonec se podařilo Lukáše celkem usměrnit a on se zabavuje tím, že mi jako pomáhá uklízet. Případně blbne s Kubou, čekala jsem problémy a chtěla je vzít ven radši, ale zapomněla jsem si bundu a vedro teda zrovna není. Radek se vrátí za ty dvě hodinky, naštěstí ho kolega přiblížil, tak nemusel jet MHD. Já padám hlady, takže ho hned posílám spolu s Lukym pro pizzu a když odjedou, tak krmím Kubu.

Oběd probíhá na zemi v obýváku s využitím schodů. Krásné bojové podmínky. Ale Lukymu to ani za mák nevadí, stejně, jako táta, sedí na zemi a je spokojenej. Po jídle vyhazuju kluky vyjma Kuby pryč, abych mohla pokračovat v úklidu. Mám daný časový plán na jednotlivé úseky, ale díky Kubovi a jeho řvaní se všechno táhne a prodlužuje. Ke kuchyni a obýváku se dostávám s pěkným zpožděním. Vydrbat podlahu, na tý jsem nechala ruce, zápěstí a kolena, znova setřít, umýt zrcadla v předsíni, a pak kuchyň. Dost jsem toho stihla dopoledne, ale hodně toho ještě zbývá a problém jsou všude válející se neurčité věci, se kterými si prostě nevím rady, tak je pořád přemisťuju sem a tam. V půl deváté se domlouvám s Radkem po telefonu, že můžou přijet, že jen setřu podlahu v kuchyni a víc nejsem už schopná. Než přijdou, tak vezmu ještě záchod a pak už jsou tu, já Radkovi dám první dávku věcí do auta, věci na výhoz necháváme na chodbě, vyhodí se vše v pondělí. Zatímco pak Radek upevňuje děti do auta, tak já setřu ještě předsíň a s pytlem věcí odcházím, naposled. Už se sem vracet nechci.

V devět odjíždíme domů, já jsem úplně hotová, emoce a fyzické vypětí a únava se ve mě perou, nevím, co si o tom  mám myslet, tak si radši nemyslím nic. Doma pak hned Lukáš zapadne do postele, Kuba ho celkem brzy následuje na naši matraci, my si ještě dáme pivko a jdeme spát taky.

Zítra je pondělí, den předávky bytu a montáže kuchyně v novém. Byt nakonec Radek předal sám v pondělní odpoledne, takže teď už bydlíme jenom v našem a věříme, že až se zbavíme těch krabic a zabydlíme se, že se nám tu fakt bude líbit.

A nemůžu zapomenout poděkovat všem, kteří se tohoto procesu zúčastnili, buď aktivně, nebo pasivně, jen drželi palce, nebo nám pomohli fyzicky, duševně, moc a moc za to děkujeme, protože bez vás bychom to nikdy nezvládli.

A teď už nikdy více, prostě ne ! 🙂

Fotky a video, to je jasný 🙂