Konečně jsem se rozhoupala a po návštěvě rodičů u nás na začátku srpna, jsem vymyslela termín našeho příjezdu k nim, do Týniště.
Datumově to připadlo na pátek 21. až neděli 24.8. S tím, že Radek skončí v pátek v práci dřív, abychom vyjeli a případně i dojeli ještě za světla.
Sbalit dvě děti, sebe, drogerii a potraviny mi zabere většinu dne, protože furt odbíhám k ječícím dětem, pořád něco chtějí a mně dochází nervy. Radek sice končí v půl druhé, ale nakonec stejně vyjedeme až v půl páté. Úplně vyřízená sedám do auta a doufám, že cesta rychle uteče. No neuteče, všude kolony, na dálnici zúžení, v Hradci jeden semafor za druhým. Luky usnul před dálnicí a budí se v Hradci, Kuba spí jen při 130ti a jinak se budí a kňučí.
Když vjedeme do Týniště, tak na nás už táta čeká u baráku, předá klíče od garzonky a my se jdeme nastěhovat. Vyhazuju chodící osazenstvo na hřiště, jdu kojit a rychle uspořádat bydlení tak, abychom pak večer mohli rovnou zalehnout a už nic nehledali. Když mám hotovo, beru Kubu do Manducy a vyrážím za barák na hřiště, kde už je i máma a houpe Lukyho na houpačce. Po přivítání jdeme k nim domů na večeři a pokec. Když se čas chýlí, vykoupeme obě děti a zase se sbíráme a jdeme naproti do hajan. Teda – Luky jde, chvíli trvá, než usne, asistuje mu Radek. Spaní tentokrát je trochu oříšek, jedinej Kuba z toho vyšel nejlíp, má postýlku jenom pro sebe. My tři se mačkáme na rozkládacím gauči a tak první noc je víc, než náročná, Luky se veprostřed roztahuje a my po krajích, já nalepená na zdi v jedný pozici a Radek na okraji.
Ráno hodnotíme, že jsme se teda moc nevyspali. Nicméně vylezeme a po snídani jdeme ven. Míříme s kočárem a Lukym na motorce do města. Nakonec teda na nádraží, protože u přejezdu Lukáš vidí projíždějící vlak a spustí hysterák, tak mě napadne, že jsme nové nádraží ještě neviděli, a tohle je zrovna dobrá příležitost, jak se tam podívat. Bohužel, když přijdeme a já se podívám na ceduli, žádný vlak v následující půlhodině nepojede. Tak si projdeme aspoň nově otevřený podchod, nakonec zde skejsneme tu půlhodinu, tak nakonec Luky vidí vlaky tři. A nás napadá, že na odpolední výlet do minizoo v Častolovicích pojede Lukáš vlakem.
Vracíme se domů na oběd a já tento nápad přednáším zbytku rodiny. Plán je takový, že Radek, Lukáš a máma pojedou vlakem, na nádraží se dopraví autem, a já pak vyzvednu tátu a Kubu a svezeme se do Častolek takto. Vše vychází dle plánu, po obědě relax, vlak jede za hodinu a půl, tak je to tak akorát na připravení věcí, kafe a kojení a už jedeme. Radek nás odveze na nádraží, já přesedám, mávám Lukymu a jedu zpět pro tátu a mimino a vyrážíme do Častolek. Míjíme Radka, jak nese Lukyho na krku, čeká mě dost nepříjemný parkování, ale tentokrát bez kolize, no a než se podařilo zaparkovat, tak zbytek posádky je tu. Jdeme do parku a míříme přímo k ZOO, abychom si to tam stihli prohlídnout, než zavřou. Lukáš lítá semtam, občas je protivnej, občas řve, vrací se zpět, sedá si na zem, chce se nosit, no furt něco. Je prostě unavenej a nějak neví, co by.
My si prohlídneme zvířátka a když to máme projité celé, tak míříme zpět do parku, zastavíme se u jelenů, pak na hřišti, já jdu do auta nakojit Kubu a už tam zůstávám, za chvíli se připojí zbytek, a zase se rozdělíme, skupina A jde na vlak a skupina B nasedá do auta a vyráží na cestu zpět, obohacenou o výlet po Týništi, kromě náměstí jsme si zajeli i na posádku, proč si to neužít.
Skupina A zvládne cestu vlakem na jedničku a přichází po svých domů. Lukáš znaven, ale zvládl to. Večer klasika – večeře, koupání, Radek si ještě udělal výlet do Potštejna do pivovaru a přiváží pivo z místního pivovaru. Ochutnáme a pak spolu s dětmi míříme naproti. Luky usíná po dvou pohlazeních, Kuba leží na stole a kouká na parapet a my ochutnáváme pivo a kolem půlnoci to taky balíme a jdeme spát. Dnešní noc super, budím se v pět na kojení a jinak spíme jak zabití.
V neděli dopoledne se jdeme opět cournout s Lukym na motorce a s kočárem, jdeme do lesa ke Zdroji a pak přes Gloriet a vojenskou cestou zase domů. Radek si odkopává větvičky z asfaltu – důvod? Odpoledne chceme na brusle. Teda, já chci. Radek nechce. Ale pojede. Potkáme i koníky, jeden se splaší – špatná barva batohu na našem kočáru. Neva, nic se neděje, slečna si ho ukočíruje, my procházíme a ona jde uklízet koblížkovou nadílku uprostřed cesty. My jdeme dál a Radek stále uklízí cestu.
Domů dorazíme na oběd, pak si dáváme voraz a když jsou děti zaopatřeny, balíme brusle a míříme s tátou do auta, odveze nás na start místa činu. Tam nás zanechává a vrací se zpět za mámou a dětmi a jdou všichni společně na procházku ven. My nazujeme brusle, vyfotíme se a vyrážíme. Radek mi brzo ukáže záda a čeká na mě až na přejezdu u Glorietu. Já se prdelím svým tempem za ním, ale jde to, břicho nebolí, takže si začínám věřit, že těch 16 km zvládnu. Jedeme klasicky do Třebechovic, cesta je dobrá, místy ne tak úplně, ale zvládáme, občas zamáváme rukama nad hlavou, abychom udrželi balanc, ale jinak dobrý. V Třebechovicích si dáme pauzu na pití a fotku a zase to otáčíme zpět. Trochu mě bolí tříslo, tak zpomaluju, ale vydržím až domů, teda na lavičku před barák, kde volám tátovi, jak jsou na tom, jsou na tom v lese u Začarovaňáku, takže mě napadá, že bychom se mohli stavit na pivko v Ontárku. No nemusím Radka vůbec přemlouvat, on si tam dojede na bruslích, já pěšky, protože už mám zuto.
Dáme si dvě piva, naši mezitím dorazí, předají nám děti a jdou se zhroutit domů. Dáváme si trochu načas, aby si mohli aspoň malinko odpočinout a pak za nimi vyrazíme na večeři. Program večerní se nemění, po koupání dětí zase nazpět k nám. Lukáš v posteli, Kuba na stole, jedno pivo a pak taky do hajan. Poslední noc tady, opět celkem v poklidu.
V pondělí dopoledne chceme jít do města – cíl je jasný, sehnat kšiltovku Lukymu. Jdeme vyzvednout mámu, já se zakecám u auta s Monikou, a pak vyrážíme, Luky opět na motorce. Jdeme kolem novýho kulturáku do prodejny s dětským sortimentem, něco málo na hlavu mají, ale Lukáš stávkuje a zaboha si nechce nic zkusit. To mě překvapil, doteď byl celkem laxní vůči zkoušení čehokoli. Prostě na něj žádnou čepici nedostanu, tak ho posílám s mámou ven, jednu vezmu na blind a jdu ven. Nicméně akce kšiltovka stále pokračuje, obejdu všechny Čongy, kupuju ještě jednu červenou, opět si ji na hlavu ani náhodou nevezme. Tak se zastavíme na zmrzlinu, tady trochu nezvládneme nabídku, objednáváme Lukymu malou a nám dvěma velkou, pěkná blbost. Velká je převeliká a malá jen o něco menší, než převeliká. Když ji dojíme, máme v žaludku mrazící box a myšlenky na oběd jsou rozhodně pryč. Luky ovšem nezklame a když dojí svojí porci, oznámí nám iš iš á – to znamená „ještě“. Achjo. Nedostane nic a my se sbíráme a jdeme se podívat ke škole, pak parkem na Bělidlo a zase domů.
K obědu losos, Radek jde naproti něco málo pobalit, já se věnuji dětem, pak vyrážíme ještě ven, přes pole, zadní zahrádky, ke Stávku, kde Lukáš putuje do kočáru a Kuba do nosítka a zase domů. Pobalit a uklidit garzonku a rozloučit se a frrr do Prahy. Cesta nečekaně parádní. Dálnice prázdná, Luky se věnuje mobilu, Kuba pospává, nebo kouká a občas zakňučí. V půl deváté jsme doma a mě čeká vaření, vybalování a tak. Návrat do reality všedních dní.
Děkujeme za pěkný víkend a těšíme se brzy na viděnou.