Naše kutnohorská větev pořádá každý rok nějakou oslavu. Je to jedinečná příležitost, jak se potkat s lidmi, které po zbytek roku nevídáme a přitom je to taková škoda. Tentokrát přišlo pozvání na Luďovy narozeniny a to přímo na Seč.
Neváháme ani minutu, měníme program víkendu a slibujeme účast. Radek je trochu překvapen mým náhlým zájmem o setkání, ale co já vím, kdy se s nimi zase budu moci vidět.
Setkání připadlo na květen druhého, což je sobota.
Nejdřív jsme uvažovali o přespání u táty z pátka na sobotu, ale díky mému pokročilému stavu se nakonec rozhodneme jet na Seč až v sobotu a týž den se pak vrátit domů.
Vydupu si řízení na cestu tam, dopoledne se za volant ještě vejdu. Jede se parádně, Lukáš vzadu spokojenej a jak zjistíme, v průběhu cesty si chlapec nahrává naše rozhovory na mobil. Paparazzi jeden.
Když přijedeme na místo, přijde nás uvítat teta Jarmila a zve nás dál. Oslava probíhá venku, sice nás na to nikdo neupozornil, ale počítali jsme s tím automaticky a oblečení máme a nakonec je celkem pěkně, jen když zaleze sluníčko, tak zapneme mikiny, ale jinak paráda. Přivítáme se se všemi, kdo tam už jsou, a to jsou vlastně všichni. Lukáš dostane k obědu guláš a my si dáváme zelňačku. Předáme Luďovi náš dárek – poukázku do hotelu Jezerka na Seči na různé wellnes aktivity, kterou jsme koupili těsně před příjezdem.
V průběhu dne hodujeme, hlídáme a honíme děti, které najdou útočiště u vedlejší chaty, což se nikomu moc nelíbí, tak na ně pořád voláme, ať se drží u nás. Lukáš na chvíli vytuhne, udrncala jsem ho v kočáru, pak se vymění s Tomáškem, jemuž je náš nový kočár též zapůjčen, což Lukáš nelibě nese, ale nedá se nic dělat, dělit se musí.
Schyluje se k večeru a poté, co odjede i Káča s dětmi, též balíme a zvedáme kotvy, abychom nějak rozumně dojeli domů. Řídí už Radek a já skučím na sedadle spolujezdce. Lukáš nespí, a čumákuje okolo. Domů dorazíme po půl desáté, takže hned umýt a spát.
Bezva den, děkujeme za pozvání a těšíme se zase příště. S dovolením autora Mirka jsme si vypůjčili jeho fotky k nahlédnutí.