Tak jsme se takhle s Léňou jednou dohodly, že pojedeme na jaře někam na víkend. První plán bylo wellnes, ale nikde žádná zajímavá nabídka procedur, tak mě napadlo, že bychom mohly ten relax pojmout trochu jinak. Proč se trochu neprojít, že jo. 😀
Léňa souhlasí a vyhrává Šumava, Lenka najde docela pěknou chalupu a zarezervuje ji. No a teď budeme měsíc a půl čekat 😀
Dny utíkají a už se blíží náš víkend, předpověď zoufalá, to se dalo čekat. Balíme tedy i zimní bundy, šály, čepice, samozřejmě i rukavice a já asi tak dalších 20 vrstev. Taška nejde ani dopnout, takže musím přihodit ještě jednu malou. A to fakt jedu jen sama 😀
Léňa mě vyzvedne v pátek po desáté hodině a frčíme směr D4 a tam špekulujeme, kde se cestou najíst. Vyhrávají Strakonice, zaparkujeme u Kaufu a jdeme na googlu hledat nějakou dobře hodnocenou hospodu. Nacházím – jasně, na druhém konci Strakonic, takže se ten kilák a půl projdeme. Ale neva, zase aspoň něco málo vidíme. Hospoda vypadá dobře, usedneme na dvorek, sluníčko svítí, zatím to vypadá na slibný začátek výletu. Jídlo ani moc dlouho netrvá, už se to nese – já panenka a šťouchačky, Léňa hovězí pupek a pečená brambora. No pošmákly jsme si teda neskutečně.
Cestou k autu zase malá procházka městem, pak ještě nanuk na parkovišti, a po sladké tečce se zase vydáváme na cestu. Za hodinku vjíždíme k chalupě, nikde nikdo, no snad je aspoň někdo vevnitř. Otvírá nám paní provozní, vítá nás, vyřídíme papíry a jdeme se ubytovat. Za námi přijíždí rodinka s dítětem.
Když se ubytujeme, chceme na přivítanou jedno pivo, paní ale sdělí, že má zavřeno a až po večeři, achjo, škoda. I tak si jdeme ale sednout ven. Vzápětí přibíhá spoluprovozovatel, milý chlapík a hned se omlouvá a že pivo donese. No paráda ! 😀
Do večere ještě hodina a půl, tak se jdeme oblíknout a zkusíme chvíli cournout venku. Nakonec dojdeme do Nové Hutě, ale fouká příšernej vítr, takže se docela těšíme zpět do chalupy. Proti nám skupinka asi 50ti dětí, většina v tričku nebo mikině….my litujeme, že jsme zimní čepice nechaly na pokoji. Děti jsou asi šumavani, páč jinak si to neumím vysvětlit, tvářily se v těch 8°C docela spokojeně.
K večeři polívka a borůvkové knedlíky, a PIVO. Je nás tu dohromady 8 hostů plus dítě, takže prázdno. Všichni jsou na pokoj už v půl osmé max, my sedíme aspoň do devíti a pak to balíme taky a jdeme spát. Zítra nás čeká výlet.
Ráno po snídani – ano, jedla jsem ! se jdeme sbalit a vyrážíme na procházku na Kvildu. Mobil ukazuje asi 8 km, šlape se krásně, nikde ani živáčka, ani mrtváčka, takže kecáme a pomalu se blížíme k cíli. Jsme tu v půl jedenácté a vida, je tu nějaká vojenská akce. Jenže – všechny restaurace a hotely jsou zavřené, cože? Jakože se tu nenajíme, když ještě není letní sezóna? Jdeme skrz Kvildu a narážíme na ceduli pivovaru – otevřeno! Jupí. Usazujeme se dovnitř, objednáváme pivo a na tabuli mají i jídlo, tak dobrý, objednáme si guláš a frankfurtskou pečeni. Po jídle ještě posedíme, ven se nám moc nechce, nějak se tam zatahuje. Pak teda vylezeme a jdeme se podívat na tu vojenskou akci, tam si poprvé v životě dám trdelník, na to, jak mi to vždycky smrdělo, tak je to překvapivě dobrý, tak ok, překonáno.
Nakonec se zastavíme ještě v Hotel Inn a dáme si kafčo a čaj, a pak už zase vyrážíme na cestu zpět, s malou zastávkou na ležink na sluníčku, kde se nám podaří fakt na pár minut usnout. Paráda prostě. Cesta domů opět hezky uteče, večeře je v šest, v 17.57 jdeme dolů k restauraci – zavřeno 😀 Ano, dveře se otevřou přesně v 18:00. Už si začínáme zvykat 😀
Pečené kuře a pivko, zase posedíme nejdéle, spokojeny s dnešním výletem. Zítra se už balíme a než odjedeme domů, zastavíme se ještě v Modravě. Pivovar Lyer nemůžeme prostě vynechat.
Ráno po snídani předáme pokoj, naložíme věci a frčíme přes Filipovu Huť do Modravy. A mě napadá, že se dojdeme podívat z Modravy okruhem podívat na chalupu, kde jsme byli před dvěma lety na rodinné dovolené.
Zaparkujeme u Lyera a vydáme se kolem Hotelu Mádr lesem nahoru do Filipky, semtam zase sníh, semtam povodeň lesní, nevadí, vše překonáme. Je docela hezky, takže jsme zase plné dobré nálady. U Filipky mě překvapí, že je kus lesa vykáceno, zbyl jen palouk, nemohla jsem to chvíli poznat, docela nezvyk, chodili jsme tu cestu předloni hodně a teď taková změna. No nedá se nic dělat. Dojdeme k našemu hotýlku, jedna rychlofotka a přes louku zase zpět do Modravy. Vylezeme nad Klostermannkou, pár fotek a už se těšíme na oběd. Přicházíme do pivovaru mezi prvními, usedáme k volnému stolu, objednáme a číšník se ptá, jak dlouho se hodláme zdržet -. proč? No měl by na ten stůl rezervaci za hodinu. No my určitě nechceme do hodiny odejít, takže se přesouváme na kraj delšího stolu, kde na druhém konci sedí nějaký pán. Objednáváme jídlo, já hovězí steak a Léňa burger. Sníme a jen mlaskáme, no výběr jídla se nám vážně daří.
Přichází opět číšník, zda může něco přinést, já říkám, že si dám ještě pivo a on jen nahodí takový „nečekaný“ výraz. Vrací se s pivem a sděluje, že je mu to fakt blbý, ale že přijde asi 16 lidí a že by potřebovali náš stůl a že jestli si můžeme přesednout. Jeden malý stůl je volný, tak tam jdeme a on nám slibuje, že nám za ty přesuny nechá jednu petlahev piva zadarmo. Oukej, to bereme. My fakt nespěcháme a chceme si to tam užít, tak coby 😀
Za dvě a půl hodiny teda jdeme platit, obsluze se uleví 😀 Jako ale zase tak málo jsme jim tam nenechali. Já beru dvě petky domů, na ochutnávku, Léňa si bere tu jednu zadarmo. Vyrážíme ze Šumavy, přežraný a spokojený.
Cestou nás napadne, že vlastně stále není kam spěchat, tak změníme směr nepatrně a frčíme na Karlštejn. Tam se jen projdeme k hradu a zpět, okoukneme stánky, ale většina už zavírá, přece jenom je skoro 18 hod. Takže teď už teda přímo do Prahy.
Víkend skvělej a nejskvělejší, plno fotek – kde všude figurujeme my – ano dvě pipiny si vyjely na výlet a musí se u toho náležitě zvěčnit 😀
PS : některý fotky jsou fakt malý, ty mi posílala Léňa přes chat, takže proto. Ale na kouknutí to snad stačí.